Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Jen malinkatá epizoda z našeho života

Je zcela prostá a soudný čtenář jistě pochopí, proč její aktéři nejsou blíže označeni. Prostě, nestihl jsem v sobotu ranní vlak do Rumburka a tím pozdějším bych dorazil „s křížkem po funuse“. Zcela konkrétně – po skončení otevírací doby v lékárně a jen teoretické možnosti sehnat (ne pro sebe) akutně potřebný lék. Zkusil jsem to tedy stopem a kupodivu to vyšlo. Řidičem dodávky jsem byl ujištěn, že není třeba se omlouvat a vysvětlovat, a o nějaké úhradě za jeho laskavost, že nemůže být ani řeči, snad si jen přát, abychom se nikde nenabourali.

Sedadlo pro závozníka totiž majitel z úsporných důvodů už nepojistil, a tak by byl muž za volantem nepochybně popotahován za nedodržení přehršle předpisů, zákazů a opatření. Nebyl by to ostatně první případ, kdy řidič, který se nad stopařem smiloval, zaplatil i pořádnou sumu za zranění ilegálního spolujezdce. Jak jsem se od svého „anděla spásy“ dozvěděl, pan podnikatel šetří, kde se dá i nedá, a patrně by jej nijak nešetřili. Ostatně tak lze důvodně usoudit i z další skutečnosti. Můj zachránce sedí za volantem už dosluhujícího vozu bez nehody více než třicet let. Ve dne i v noci, i když, jak se říká, šídla z nebe padají a váha zboží, které za ta léta naložil a vyložil, by mohla aspirovat na zařazení do Guinessovy knihy rekordů. Nicméně i na něm se rozhodl pan šéf ušetřit. Napříště mu nabídl nový plat ve výši necelé jedné čtvrtiny navíc k nově zákonem upravené minimální mzdě. Když se mu to nelíbí, může jít, protože někdo, kdo nemusí živit rodinu, se za něj najde. Tečka. Co se s tím dá dělat? U nás zřejmě nic. Jen si přát, aby bezpočet podobných epizod, týkajících se suma sumárum více než statisíce našich občanů marně čekajících na svůj plat, vzali aspoň na vědomí ti, kdož ve sdělovacích prostředcích dávají prostor dohadům, proč tolik našich občanů konstatuje, že se jim za ještě nedávných proklínaných časů dařilo a žilo lépe. Možná, že jste už i na vlastní uši slyšeli či četli, že se jim prý stýská po časech front na pomeranče a banány a vůbec si neváží, že dnes si mohou vyjet kamkoli do světa. Dost pochybuji, že se tito kritici také vyjádří k dost nelichotivému hodnocení našeho vývoje v uplynulých deseti letech od sametové revoluce v zahraničním tisku. Jeden z listů nejvlivnějších a nejčtenějších jej pregnantně charakterizoval jen dvěma slovy: Karikatura kapitalismu.

Tisk Tisk | E-mail E-mail