Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Prevence se musí vyplatit

autor: Zpracoval: Marek Rataj

TIPY na bezpečí pro dospívající

Máte-li schůzku s kamarády, plánujete-li oslavu nebo jdete jen tak ven po setmění, máme pro vás několik doporučení, která vám zaručí bezpečí při každém návratu domů:

  • Dejte vědět rodičům, kde budete (napište vzkaz, zatelefonujte, domluvte se předem). Jestliže jdete někam po setmění, přemýšlejte, kdo z kamarádů vás doprovodí domů. Pokud jdete ven s přáteli, vždy se s nimi také vracejte.
  • Pokud máte mimo domov nějaký problém, konflikt nebo nedorozumění, nevydávejte se na cestu zpět sami. Zůstaňte ve společnosti známých, případně požádejte telefonem rodiče nebo jiné známé o doprovod.
  • Nikdy o tuto službu nežádejte cizí lidi ani nepřijímejte jejich nabídky.
  • Při hledání příležitostné brigády nebo jakéhokoli kontaktu na inzerát nechoďte na první jednání sami. Požádejte rodiče nebo kamarády, aby šli s vámi.
  • Nejezděte autostopem. Pokud tuto radu nechcete akceptovat, poučte se v kurzech sebeobrany. Zjistíte, jak málo šancí v případě ohrožení má napadený v „pasti“ zvané automobil.

Vzkaz rodičům:

Váš dospívající syn nebo dcera nebudou do nekonečna sedět doma. Chtějí být mezi vrstevníky na koncertě, večírku nebo v přírodě. Domluvte se s nimi na pravidlech bezpečného návratu. V případě pravidelných tréninků, tanečních kurzů nebo diskoték se o tuto starost podělte s ostatními rodiči. Nelitujte času ani benzínu a přijeďte, když vás o to syn nebo dcera požádá, případně jim tuto pomoc sami nabídněte. Dejte přednost bezpečnému návratu s vámi před rizikem, že větší ochotu projeví někdo neznámý.

Rádce

Pokud někdo ublížil vaší dceři nebo synovi, pomůže vám policie nebo různé sociální služby. Radu, kam se obrátit, získáte i u vašeho lékaře. Existuje mnoho dalších organizací, které vám nebo vašim dětem poradí a pomohou.

Alkohol, drogy a ostatní návykové látky

Při každé těžší otravě je správné co nejdříve volat lékaře. Braní návykových látek není u nás trestné. Odkládat lékařskou pomoc by mohlo intoxikovaného ohrozit na zdraví nebo i na životě. Důvodem k okamžitému lékařskému zákroku je i podezření na otravu. Jestliže došlo k otravě vdechováním škodlivých látek, zajistěte dostatek čerstvého vzduchu. Nepodávejte alkohol, černou kávu ani mléko.

Než přijde lékař:

  • Postižený je při vědomí a došlo k otravě ústy
    Podat větší množství vody (případně s živočišným uhlím, jestliže je po ruce). Pak vyvolat stlačením kořene jazyka zvracení. Ošetřete případná zranění a zajistěte nepřetržitý dohled. Zabraňte prochladnutí. Pokud možno opatřete informace o látce, která byla požita, a předejte tyto informace přivolanému lékaři. Usnadníte tím další léčbu. U některých drog (např. opiáty) existují  účinné protijedy.
  • Postižený je při vědomí a došlo k otravě nitrožilní cestou nebo vdechnutím
    Zvracení nemá smysl vyvolávat. Ošetřete možná zranění a zajistěte nepřetržitý dohled. Zabraňte prochladnutí. Pokud možno opatřete informace o látce, která byla požita, a předejte tyto informace přivolanému lékaři. Usnadníte tím další léčbu.
  • V bezvědomí
    Nikdy nepodávejte nic ústy, nesnažte se vyvolat zvracení, protože je nebezpečí vdechnutí zvratků. Položte postiženého do stabilizované polohy na bok, aby nezapadl jazyk. Ošetřete případná zranění a zajistěte nepřetržitý dohled. Zabraňte prochladnutí. Pokud možno opatřete informace o látce, která byla požita, a předejte tyto informace přivolanému lékaři. Usnadníte tím další léčbu. Sledujte dýchání. Při zástavě dechu uvolněte dýchací cesty (záklonem hlavy, odstraněním zvratků nebo cizího tělesa tím, že sáhnete do úst). Pak zahájíte dýchání z úst do úst.

Příznaky ovlivnění podle druhu drog

Specifických příznaků ukazujících na požití určité drogy je řada. Přesto ale nebývá podle nich snadné určit, o kterou drogu se jedná.

Alkohol: typický zápach a další obecně známé příznaky ovlivnění alkoholem.

Halucinogeny, jako LSD (slangově „tripy“): halucinace (např. vidí nebo slyší neexistující postavy), rozšíření zornic, podivné chování, někdy pocity pronásledování a nevyprovokovaná agrese, kolísání nálad, pohrouženost do vnitřního světa a zmatenost.

Heroin (slangově „herák“, „hero“, „háčko“): jizvy po vpiších (ale heroin se také šňupe nebo kouří), spavost v nezvyklou dobu, při ovlivnění drogou nereagují zúžené zornice na světlo, zpomalení dechu, nesrozumitelná řeč. Pocit libosti bývá střídán apatií. Při odvykání potíže jako nespavost, zrychlený tep, rozšíření zornic, tekoucí nos, pocení, podrážděnost, zvracení či nevolnost, průjmy, bolesti břicha a svalů.

Marihuana (slangově např. „tráva“, „jont“, „zelí“): zarudlé oči, hlasitý slovní projev, nepřiměřený smích, typický zápach po pálící se bramborové nati, zrychlení tepu, poruchy paměti. Při dlouhodobějším braní ztráta zájmů, váhový úbytek nebo naopak přibývání na váze.

Pervitin (slangově např. „péčko“ nebo „pergo“): stav nadměrné a často nesmyslné aktivity jsou charakteristické pro ovlivnění budivou látkou (pervitinem, případně halucinogenem MDMA, který má zároveň budivý efekt).

Pervitin vyvolává poměrně často pocity pronásledování a stavy zmatenosti. Dost typickým příznakem bývá dlouhodobý i vícedenní spánek jako projev spánkového dluhu a vyčerpání po předchozím dlouhém ovlivnění pervitinem (či MDMA). Po vysazení pervitinu se mohou objevovat deprese.

Tabák: typický zápach, zažloutlé prsty.

Těkavé látky: typický a nezaměnitelný je zápach těkavé látky (nejčastěji toluenu) z dechu nebo z oděvu.

Tlumivé léky: dítě působí dojmem opilosti, ale není z něj cítit alkohol.

Zásady protidrogové prevence u dětí

  • Získat důvěru dítěte a umět mu naslouchat.
  • Umět s dítětem o alkoholu a drogách informovaně hovořit.
  • Předcházet nudě.
  • Pomáhat dítěti přijmout hodnoty, které usnadní alkohol a drogy odmítat.
  • Vytvořit zdravá rodinná pravidla.
  • Pomoci dítěti se ubránit nevhodné společnosti.
  • Posílit sebevědomí dítěte.
  • Spolupracovat s dalšími dospělými.

Sexuální zneužívání

Máte-li obavy, že dítě někdo zneužívá nebo je zneužil, třebaže samo nikomu nic neoznámilo, dbejte, abyste byli připraveni ještě předtím, než se na dítě otevřeně obrátíte, a abyste správně mohli zareagovat, i kdyby se vaše obavy nakonec potvrdily. Zcela přirozeně vždy doufáme, že se přece jen najde nějaké to „nevinné“ vysvětlení oněch znepokojujících symptomů nebo chování, ale i kdyby tomu tak v nejhorším případě nebylo, je důležité vědět, jak reagovat a jaké kroky potom podniknout. Jsou-li děti ještě malé, promluvte si s nimi o dotycích „dobrých“ a „nedobrých“ a o tom, jak je nesprávné určité věci utajovat. K předmětu svých obav se propracovávejte postupně, zda je někdo osahával, nebo snad nebil. Poznamenejte, že takový dotyk snad mohl působit i příjemně a že si snad ten dotyčný člověk přál své chování uchovat v tajnosti. Avšak nikoho neobviňujte, zvláště pak ne samotné dítě. Přímo a s klidem pronesená otázka je důležitá, neboť malé děti jen zřídkakdy zareagují na dotazování nepřímé. Často ani nepochopí, na co se jich vlastně ptáte, a snaží se vám říci to, o čem vědí, že byste nejraději uslyšeli. Je-li přítomen nějaký konkrétní fyzický příznak napadení, pak na postiženou část těla přímo poukažte a zeptejte se, zda se snad dítěte někdo dotkl právě zde. Zachovejte přitom naprostý klid a informace z dítěte nevynucujte. Ať raději dítě hovoří samo svým vlastním tempem.

Schůzka naslepo

Rady pro vaši bezpečnost – určeno dívkám.

Když si domluvíte schůzku s někým, koho neznáte, je lepší dohodnout se ještě s nějakým dalším párem a jit na schůzku ve čtyřech. Nedostanete se tak do situace, kdy si za každou cenu budete muset povídat s někým, kdo vám třeba není sympatický, a je to rozhodně bezpečnější, než kdybyste šla sama. Pokud se přece jen chystáte na takovou schůzku jen ve dvou, řiďte se těmito radami:

  • Především si naplánujte cestu domů (sežeňte si někoho, kdo vás vyzvedne, nebo si vezměte peníze na taxík nebo se domluvte s někým, kdo jde také večer ven, že se sejdete a pojedete domů společně). Taková opatření jsou vhodná nejenom z bezpečnostních důvodů, ale také proto, že vaše schůzka je časově omezená a někdo vás někde čeká.
  • Jako místo setkání zvolte rušnější prostředí. Pokuste se to zařídit tak, abyste se sešli někde, kde to dobře znáte a kde lidé znají vás (pokud možno).
  • Vždy řekněte rodině a přátelům, kam jdete a s kým.
  • I kdyby se vám dotyčný sebevíc líbil, není dobré chodit k němu domů, jít s ním na procházku do opuštěných míst, ale třeba ani nastupovat k němu do auta (pokud nějaké má) – stále nevíte, kdo to je, a nemáte jistotu, zda mu můžete věřit.
  • Pokud máte během takovéto schůzky nepříjemný pocit (dotyčný je vám nesympatický, divný, cítíte, že něco není v pořádku), nepodceňujte svůj instinkt.
  • Dejte dotyčnému jasně najevo, že spousta lidí ví, s kým trávíte večer a kam jste šli (pokud vás někdo někde čeká, určitě se o tom zmiňte).
  • Jinak si cokoliv vymyslete, snažte se dostat k telefonu a zavolejte kamarádce, rodičům, známým, kde jste, aby kdokoliv z nich se pro vás zastavil a trval na společné cestě domů.
  • Tyto rady neplatí jen pro schůzku s někým, koho jste v životě neviděla. Je vhodné řídit se jimi i na takových schůzkách ve dvou, kdy dotyčného příliš dobře neznáte a moc toho o něm nevíte. Seznámili jste se na nějaké mimoškolní aktivitě (sportovní klub, hudební škola, taneční apod.).

Cestovní průvodce moderní dívky

  • Je ti mezi 16 a 24 lety.
  • Ráda bys opustila školu.
  • Ráda by sis zařídila život po svém.
  • Přemýšlíš, jak si vydělat na nezávislý život.
  • Chceš si kupovat věci, aniž by na ně musela měsíce šetřit.
  • Sníš o zajímavé a dobře placené práci.
  • Chceš udělat něco, co změní tvůj život.
  • Chceš procestovat svět, vypadnout z nudné české reality.
  • Přemýšlíš o tom, že zkusíš štěstí někde v zahraničí.

Pak bys měla vědět, že mnoho agentur nabízí pomocí nevinných inzerátů v tisku práci v sexbyznysu. Budeš-li hledat práci v zahraničí přes inzerát, nauč se rozlišovat mezi nespolehlivým, falešným nebo záměrně nejasným inzerátem a důvěryhodnou, otevřenou nabídkou práce.

Co má obsahovat důvěryhodný inzerát

  1. Přesný název agentury nebo firmy, která práci nabízí.
  2. Jasný popis náplně práce (např. barová tanečnice – striptérka, číšnice s denní/ noční pracovní dobou).
  3. Pro práci v cizině je zvlášť důležitá zmínka o pracovním povolení a zdravotním pojištění. Nejsou-li uvedeny v inzerátu, musí být tyto otázky bezpodmínečně zakotveny později v tvé pracovní smlouvě.
  4. Dej přednost inzerátům, které uvádějí co nejrozsáhlejší informace o nabízeném zaměstnání

Práci v cizině můžeš získat mnoha různými způsoby

  1. Informuj důvěryhodné přátele a příbuzné o svém odchodu.
  2. Zanech přesnou adresu místa, kam odjíždíš, a jméno svého budoucího zaměstnavatele.
  3. Domluv se o tom, dokdy pošleš zprávu, jak ses v novém místě zařídila.
  4. Snaž se získat co nejvíce adres a kontaktů v zemi, do které máš namířeno.
  5. Pokud možno si zařiď doprovod přátel, kteří nejsou ve spojení s inzerující firmou.
  6. Zanech doma fotokopii cestovního pasu a svou poslední fotografii.

Obtěžování po telefonu

Obtěžování po telefonu se stává výraznějším problémem zhruba od osmdesátých let. V zahraničí se označuje výrazem „telefonní teror“. Odehrává se ve čtyřech základní variantách.

  1. Obscénní telefonáty
    Pachatel se projevuje jako verbální erotik. Mluví o sexu, zpravidla chce vzbudit poslušnost a přimět volanou ženu (někdy i dítě) k autoerotickým praktikám. Někdy se představí jako lékař (gynekolog), uvede smyšlené jméno a utrousí odborný termín. Klame svou oběť například tím, že provádí „diagnózu na dálku“. Zvlášť ohrožující je pro oběť situace, kdy pachatel zmíní skutečné údaje z lékařských záznamů o své oběti, např. uvede poslední návštěvu u lékaře (je znám případ, kdy při stěhování kliniky zmizely některé zdravotní karty, rok poté byly údaje v nich obsažené použity při obscénních telefonátech). Ve většině případů je pachatelem muž.
  2. Katastrofické telefonáty
    Jejich podstatou je sdělení špatné zprávy. Volající se vyžívá v tom, že informuje o neštěstí, které údajně potkalo blízkého člověka z okruhu oběti. Smyslem hororového telefonátu je vyděsit volaného, vyvolat u něj strach. Pachatel vystupuje jako posel děsivých zpráv. Někdy se pachatel nespokojí s pouhým sdělením, snaží se vylekanou oběť přimět k určitému chování. Zpravidla jde o nesmyslné a destruktivní instrukce.
  3. Výhružné telefonáty
    Pachatel se pasuje do role „lovce hříšníků“. Telefonicky stíhá osoby, které se v jeho představách něčím provinily, jsou příčinou určitých problémů. Obsahem těchto telefonátu bývají různé urážky, výhrůžky, instrukce k pokání (k anonymnímu telefonickému nátlaku a výhrůžkám se může uchýlit majitel domu, aby se zbavil nepohodlných nájemníků, či vymahatel dluhu, aby vystrašil dlužníka a přiměl ho k úhradě). Do této kategorie však nespadá výhrůžka bombou.
  4. Kontrolní telefonáty
    Volající funguje jako „kontrolor“, který prověřuje místa pobytu oběti. Kontrolní telefonáty se nejčastěji vyskytují na pozadí konfliktních partnerských vztahů a rozchodů. Na rozdíl od ostatních typů obtěžování po telefonu není kontrolní telefonování výlučně mužskou záležitostí.

Kdo se uchyluje k obtěžování po telefonu

Typický pachatel telefonního obtěžování bývá slabá až slabošská povaha, plná vnitřních zábran a nejistot s nápadně sníženým sebevědomím. Působí jako životní outsider, neoblíbený a nezajímavý člověk, kterému chybí jakákoli jiskra a pozitivní myšlení. Pomocí ekonomicky i fyzicky nenáročné agrese po telefonu se změní popsané negativní životní pocity na krátkou dobu na pozitivní, příjemné životní naladění. Zatímco ve skutečných vztazích a kontaktech je pachatel zvyklý ustupovat a poslouchat, nyní je to on, kdo řídí druhého, ovládá jej a má pod kontrolou. Nemusí se obávat, že jeho lež bude odhalena, protože oběť se nemůže bránit rovnocenným způsobem. Chybějící oční kontakt usnadňuje jakékoliv obtěžování po telefonu, pomáhá pachateli a oslabuje a omezuje oběť.

Jsou pachatelé telefonního obtěžování nebezpeční?

Obtěžování po telefonu může způsobit těžké psychické poruchy a výrazně narušit kvalitu života. Telefonní teror nekončí totiž zavěšením sluchátka. Pachatel má totiž život oběti v určitém smyslu slova pod kontrolou. Zazvoní-li telefon (a to pokaždé), oběť se vyleká. Děti, které jsou samy doma, opouštějí byt rodičů plné děsu. Hluboký pocit bezmoci vyvolává to, že volající ví o nás takřka vše a my o něm nevíme nic, ani jeho jméno. Když se k tomu přidruží ještě výhružky, cítí se oběť extrémně ohrožena a vydána neznámému napospas. Není nijak výjimečné, když si postižený (postižená) stěžuje na dlouhodobé následky, i když mezitím obtěžování po telefonu skončilo. Případ, že by se pachatel objevil v bytě a použil fyzického násilí, se zatím podle naši zkušeností nevyskytl.

Jak se bránit obtěžování po telefonu?

Doporučujeme aktivní obranu. Jde o to, nepřijmout vnucovanou roli zastrašené a do kouta zatlačené oběti, ale naopak zaujmout pozici aktivního partnera hovoru. „Utřít“ volajícího vhodnou replikou. Tato strategie vychází z logiky. Svou odvahu a drzost čerpá z ustrašenosti a pasivity oběti. Jestliže oběť nereaguje tak, jak předpokládá, mizí jeho radost, sám se ocitá v úzkých, sám zažívá šok. Očekávaná reakce oběti se nedostavila. Na to není připraven. Proto obvykle položí sluchátko.

Co s nežádoucími telefonáty (rady pro mladistvé)

S tím, že vás někdo doma obtěžuje nepříjemnými telefonáty, byste se neměli smiřovat. Existuje několik věcí, které lze proti nim podniknout.

  1. Pamatujte si, většině takovýchto volajících jde o to získat publikum a jakoukoli – čím větším, tím lepší – reakci na to, co dělají a říkají. Takže čím víc toho řeknete (a zvlášť jste-li vyvedeni z míry nebo rozčilení), tím víc vzrušení a uspokojení dotyčnému poskytnete. Nikdy s ním proto nerozmlouvejte ani mu nenadávejte – tím ho jen povzbudíte. Když nic neřeknete a zavěsíte ihned, jakmile vám dojde, že jde o jeden z těchto telefonátů, při troše štěstí volající rychle ztratí zájem dál vás obtěžovat.
  2. Pokud telefonáty neustávají, znamená to, že volajícímu úplně stačí ke štěstí slyšet vás, jak říkáte haló, a vědět, že je vám to nepříjemné a že vás to rozčiluje. (Někteří lidé jsou holt takoví.) Takže dalším opatřením, která můžete učinit, je přestat zvedat telefon. Žijete-li s tatínkem nebo s nějakým jiným dospělým mužem, požádejte ho, aby zvedal telefony místo vás on. Máte-li záznamník, požádejte ho, aby také namluvil vzkaz, který byste mohli použít, když nebude doma nebo nebude moci jít k telefonu. Tak také uslyšíte, kdo volá, takže budete moci zvedat jenom telefony, které budete chtít. Pokud s žádným dospělým mužem nežijete, prostě jen někoho požádejte, aby vám namluvil vzkaz na záznamník, a ten nechte zapnutý permanentně.
  3. Jestliže nemáte záznamník, toto je rozhodně dobrý důvod si ho pořídit. A když ne, stačí, když si ho vypůjčíte od příbuzných nebo kamarádů do doby, než tyhle telefony přestanou. Když jim vysvětlíte, o co jde, určitě vám pomůžou.
  4. Ale ani když není žádný záznamník na dosah nebo ho nechtějí ti, co s vámi bydlí, není třeba zoufat. Zkuste nechat si někde poblíž telefonu hlasitou píšťalku. Pokuste si pořídit takovou, jakou používají horolezci, aby přilákali pomoc, když jsou v nouzi – ty jsou nejhlasitější. Když pak dotyčný znovu zavolá, sáhněte po píšťalce a pořádně zapískejte. Je to docela ohlušující zvuk a jedině skutečný masochista by zavolal ještě jednou a riskoval, že dostane nášup!
  5. Když záznamník ani píšťalka nepomáhají, je čas dotyčného úchylného člověka trochu postrašit. Sežeňte si někoho – pokud možno muže – aby vám co nejvážnějším a nejoficiálnějším hlasem nahrál vzkaz, který by zněl třeba takhle: „Z bezpečnostních důvodů jsou všechny hovory na této lince nahrávány a číslo volajícího je automaticky zaznamenáváno. Pokud máte ještě zájem o vrácení nahrávky, zanechte prosím vzkaz po zaznění signálu.“
  6. Když všechno toto selže, je čas dát si přečíslovat telefon.

Nepodlehnout…

Jestliže s takovýmito nežádoucími telefonáty nemáte žádnou zkušenost, těžko budete mít pocit, že jsou nějak příliš nepříjemné, zvlášť když je srovnáte s ostatními typy napadení a obtěžování. Ale to jste na omylu – nechtěné telefonáty vám můžou nahnat strach, zanechat ve vás dlouhou dobu nepříjemný pocit a jen těžko na ně přestanete myslet. Ale nenechávejte si své pocity jen pro sebe. Měli byste se vždycky svěřit kamarádům, rodičům nebo jakýmkoli jiným lidem, ke kterým máte důvěru, co se děje, a nechat je, aby vám pomohli to zvládnout. Když vám neustále někdo nepříjemný volá, není to vaše chyba a rozhodně se není za co stydět – takže není důvod, abyste si to nechávali pro sebe a trápili se sami.

Ochrana dětí před šikanováním

Francouzský pojem „chicane“ znamená malicherný spor, z něhož se postupem času stává systematické trýznění. Šikanování je tedy druhem týrání, které posiluje pocit moci nad obětí. Školní dítě může být vystaveno šikanování ze strany svých vrstevníků i po dobu několika let. Oběť bývá silnějším jedincem nebo skupinou donucena pod hrozbou násilí k jednání, které ji ponižuje nebo jinak traumatizuje. Tam, kde šikanování dochází, je demoralizována celá skupina dětí. Přihlížením a nečinností k ubližování bezbranným jedincům se učí tolerovat bezpráví, které má často charakter trestné činnosti. Kdo šikanuje? Nejčastěji chlapci, kteří vyrůstají v chladném a odmítavém rodinném prostředí. Rodiče akceptují násilí jako řešení nejrůznějších problémů, tolerují je svým dětem a sami je často tvrdě trestají.

  • Násilník bývá tělesně zdatný, agresivní k vrstevníkům, verbálně i k učitelům. Může být temperamentní, sebevědomý, bystrý, ale i méně nadaný, všeobecně oblíbený a také vynalézavě krutý.
  • Obětí šikanování se zpravidla stává dítě, které nemělo možnost naučit se obranným postojům, jinak řečeno zdravé agresivitě. Bývá plaché, úzkostné, pasivní, někdy i tělesně slabší nebo neobratné. Jeho pasivita provokuje často násilníky, kteří „testují“, co všechno si bezmocná oběť nechá líbit.

Co můžeme proti šikanování dělat?

Rodiče mají zázračnou moc vychovávat dítě nezávislé se zdravým sebevědomím. Především se stávají jeho největším vzorem a autoritou v raném dětství. Nejspolehlivějším kompasem správné výchovy je láska. Nejhorším prostředkem je fyzický trest.

Učitel může mnoha způsoby zlepšovat pozici potencionálních obětí v třídním kolektivu. Je dobré, pokud si bude více všímat dětí tělesně slabších, psychicky labilních, něčím nápadných, vymykajících se průměru, neochotných „výt“ se smečkou. Pedagog by měl připustit, že i v jeho třídě může docházet k šikanování. Pokud zjistí, že se tak děje, musí zaujmout k celé věci stanovisko a poskytnout morální podporu obětem.

Děti by měly vědět, že není hanba se svěřit dospělému a že se tím jejich situace nezhorší. V situaci, kdy jsou obětí šikany, je dobré vyhledat pomoc psychologické poradny, zaměřit se na trénink asertivního chování a nácvik chování v situaci ohrožení.

Šikanování mezi dětmi nesmíme podceňovat. Dochází k němu v době, kdy se osobnost agresora i oběti teprve vytváří. Jeho přehlížení a tolerance hrozí vyústit v násilí mnohem většího rozsahu

Zdroj: vybráno z materiálu Ministerstva vnitra ČR – odboru prevence kriminality.

Tisk Tisk | E-mail E-mail