Žijeme hokejem aneb o umění fandit
autor: ZD
Hokejový zápas není jen dřinou pro hráče, rozhodčí a pořadatele. I fanoušek si přijde na své. Poskakuje, dupe a mává, křičí až si zdevastuje hlasivky, zmítá se v mexické vlně… Nezřídka se nechá ztrhnout ke skandování oblíbených hesel a sloganů. Do vřavy se zapojují i hudebníci a diskžokejové. Například: František Ptáček, obránce hokejové Sparty, dá branku. V tu chvíli se halou rozlehne známá melodie: „Já s písničkou jdu jak ten ptáček,…“ a divák, který je tady poprvé, se musí začít usmívat… V Holešovicích, co se hudby týká, šéfuje známý doktor Buben z Evropy 2. A dělá to dobře. Hra pokračuje a Radek Duda dost nevybíravě porazí protihráče a odchází na trestnou lavici. Na cestu mu hrají Wanastovi vjeci: „Neděkujem, vypadněte…“ Z té samé písně pochází i úryvek: „Koukni na ně, to se nevidí,…“, což pro změnu zní halou, když domácí vstupují na led. Bitky a šarvátky doprovází Kabáti: „Když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem a nebo sekerou…“ Největším dílem tvoří hokejovou atmosféru fanoušci, kteří podporují, ale i nadávají. Dost nepříjemně se musí cítit sparťanský fanda v hale městského rivala, když na něj slávisté křičí: „Sparťane, bodnu tě, až půjdeš na kutě,…“ Červenomodrožlutí odpoví pokřikem dosti namyšleným: „Sparťanská šlechta…“ Na skandování: „Nemáte metro!“ dokázali po povodních velmi vtipně odpovědět fanoušci Litvínova: „Vy taky ne!“ Na hokeji ale nejsou slyšet jen nadávky… Někteří lidé „svůj“ tým podporují vyvoláváním názvu klubu, jmen hráčů nebo ho ženou dopředu: „Pojďte kluci, jedeme do toho, hej, jedeme do toho…“ Pro hráče je podpora jejich klubu opravdu důležitá a poděkování po zápase neméně. Originálně svou přízeň dokazují svým hráčům diváci v Pardubicích. Po utkání na led hází svým „klukům“ pardubické perníky. To je pro hráče opravdu sladká podpora…
