V nejsevernějším místě Čech

Tištěné noviny 19/2009 | 22. 10. 2009 | Nezařazené

Na Šluknovsku je celá řada míst, která jsou skryta ve stínu známých turistických cílů Českého Švýcarska, a přece otevírají cestu k putování např. po Horní Lužici, do kraje podstávkových domů a rozhleden.
Nová mapa Šluknovsko 1:25000, kterou vydali krásnolipští turisté v loňském roce, pomůže v orientaci, jak dosáhnout nejsevernějšího bodu v českých zemích.
Východištěm mohou být Lipová, Liščí nebo Severní, nejkratší cesta vede však z německé strany, od osamělého penzionu a restaurace Waldhaus na silnici ze Steinigtwolmsdorfu do Neustadtu. Je tam i malé parkoviště (proti budově restaurace přes silnici), a od něj půjdete k jihu lesní cestou přímo k hranici vzdálené necelý kilometr. V orientaci pomohou směrovky s nápisem Nordcap. Zanedlouho tam dojdete. Hraniční stezka prochází tmavým lesem a na místo vás upozorní německá informační tabule. Z ní cituji Petra Stache, novináře a amatérského sportovce, který zemřel v lednu 2006 ve věku 66 let. Ten popsal začátkem léta 2005 výlet na Nordcap v novinách Saechsische Zeitung: „Pouze bílý kůl u hraničního kamene 2-40 vyznačuje uprostřed lesa nejsevernější bod ČR. Nachází se na 51. stupni, 3 min. a 20 sec. severní šířky. Zde je tedy nejsevernější místo bývalé rakousko-uherské monarchie a dnešní České republiky. Ani v Krkonoších, ani v Krušných horách nezasahuje Česko tak daleko do Německa.“
Hraniční stezka vede odtud k západu vzrostlým lesem, kde najdete řadu starých buků, přes, po nich pojmenovanou, Bukovou horu (512 m). Je však dobré vrátit se zpět k restauraci Waldhaus a podle směrovek vystoupat k severozápadu na horu Valtenberg (587 m). Je to asi čtyři kilometry, ale místo stojí určitě za vidění.
Valtenberg spolu s Tanečnicí a Ungerem tvoří trojici hor korunovaných starými rozhlednami. Ta na Valtenbergu je už z roku 1857, je architektonicky velmi moderně pojatá, její velká okna připomínají budovu Domu Českého Svýcarska v Krásné Lípě, vzniklou o 150 let později. Vstup na věž se platí v restauraci a nenechte si ho ujít.
V knize Nejkrásnější výhledy na Českosaské Švýcarsko jsem popsal panoramata odkrývající se z Tanečnice i Ungeru. Valtenberg se nalézá několik kilometrů severněji, pískovcová skalní krajina při pohledu k jihu nedominuje (neboť je zakryta hřebeny obou zmíněných hor), pohled na hřebeny Lužické vrchoviny, ke Krkonoším, ke Colmbergu v Sasku je však rozsáhlý, otevřený, přibližuje město Budyšín, horu Stolpen, dosahuje k Milešovce, Děčínskému Sněžníku i Krušným horám.
Návrat k autu je uklidňující procházkou podzimními lesy. Po deseti kilometrovém výletě vás čeká jízda zpět upravenými vesnicemi Horní Lužice, které nám dají představu, jak vypadaly obce Rumburska a Šluknovska ještě v první třetině 20. století. Zvlněná krajina, tak rozdílná od řetězce kuželovitých vrcholů Lužických hor a Středohoří nebo rozeklaných skal Děčínských stěn, patří neoddělitelně k životu v nejsevernějších Čechách a na pomezí Lužice. Zde je ještě co objevovat, jen pro sebe a své blízké. Sem výpravy vševálcujících autobusových turistů nikdy směřovat nebudou. Asi je to tak dobře.

J. Rak

arak1

Jiří Rak na konci světa. Foto: archiv

Vytisknuto z webu Rumburské noviny: http://archivrn.rumburk.cz

URL příspěvku: http://archivrn.rumburk.cz/2009/10/22/v-nejsevernejsim-miste-cech/