Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Žertující Apríl prý hlásí nástup jara. Někdy je to ale jen vtip

Apríl, označení pro první dubnový den, pochází již ze 16. století. Tento den, jak je známo, je spojen s různými žertíky a zlomyslnostmi. Předpokládá se, že svátek vznikl jako reakce na přechod ze smutné studené zimy do jarního slunečného počasí. Do České republiky se dostal ze zahraničí, ale rychle zdomácněl, zřejmě díky našemu národnímu smyslu pro humor. První písemná zmínka o Aprílu v Čechách pochází z roku 1690 ze zápisu Bartoloměje Chrystellia z Prahy. V 18. století se tradice vtípků začala rozšiřovat a stala se velmi oblíbenou. V dřívějších dobách se oběťmi žertů stávali převážně příbuzní či známí, kterým se posílaly »reklamní letáky« na nákupy či vypůjčení nesmyslných a hlavně neexistujících věcí, např. obecních nůžek, komářího sádla, zaječího peří, vtipného semínka nebo bublinky do vodováhy. Velmi oblíbený byl i ohýbák cihel nebo rovnák zatáček.

V dnešní době jsou na »blafy« odborníky hlavně novináři. Tradice jim umožňuje překročit rámec serióznosti a vypustit do světa tzv. kachnu. Výrazem novinářská kachna se označuje neověřená, zpravidla nepravdivá zpráva. Problémem u novinářských kachen pak je, že lidé neberou vážně ani pravdivé, vyloženě seriózní články. Novinářské aprílové žertíky zcela pravidelně spadají do několika základních kategorií: seriózně pojatá zpráva, kterou jen těžko proklepnete, dále zpráva s jasnou nadsázkou, u které se po chvíli bavíte už jen samotným zpracováním, a bezpochyby se objevují i vyloženě humorné zprávy, které mohou být pravdivé, jen nemají v běžném vydání místo.

Ti, kteří s tradicí nesouhlasí a cítí se pohoršeni, že v tento den nemohou ničemu věřit a na vše si musí dávat pozor, udělají asi nejlépe, když první dubnový den budou úplně ignorovat. Spousta lidí se však ráda zasměje, a dokonce i nechá napálit. A především novináři mohou být rádi, že si alespoň jednou v roce mohou beztrestně vymýšlet.

Proč právě kachna?

O vzniku tohoto termínu koluje veselá historka, která je ovšem sama »kachnou«. Jednoho dne byla prý zveřejněna zpráva o zvláštních amerických ptácích, jejichž mláďata se líhnout z vajec rostoucích na stromě. Když vejce dozraje, utrhne se a spadne do vody, kde z něj vyplave malá kachnička. Této informaci uvěřili i církevní hodnostáři, kteří se těmito pečínkami čistě »rostlinného původu« živili v období půstu. Ve skutečnosti za tímto výrazem stojí zkratka N. T. (non testatur), kterou se v 17. století označovaly neověřené zprávy. Fo-netická podoba zkratky -ente- je podobná německému die Ente, česky kachna.

Jak se »peče« novinářská kachna

Vezmeme jednu neověřenou zprávu, opláchneme pod proudem špatných informací a vložíme do formy »senzační téma«. Okořeníme slohovou úpravou, přidáme několik zrnek znalostí, na špičku nože humoru a podlijeme vínem (ve víně je vždycky pravda). Pečeme pak ve vlastní šťávě tak dlouho, dokud nevypadá »k nakousnutí«. Servírujeme rustikálně, nejlépe na novinovém papíře, ale kachna musí být zaručeně horká! Hotový chod ještě ozdobíme tučnými titulky a jménem redaktora.

Elis (zdroj: blog.respekt.cz)

Tisk Tisk | E-mail E-mail