Několik vět k výstavě o zničených sakrálních stavbách severních Čech

Tištěné noviny 19/2012 | 7. 11. 2012 | Nezařazené

Jako pravoslavný duchovní, severočeský rodák a člověk, který je již 15 let správcem poutního barokního areálu, jsem si nemohl nechat uniknout výstavu v Loretě, která působila tak naléhavým, až otřesným způsobem, že se k ní nemohu alespoň krátce nevrátit.

Rád bych doplnil informace o starokatolickém kostele v Krásné Lípě, který užívala naše pravoslavná církevní obec v letech 1953 až 1955. Základní opravy kostela provedl otec Andrej Kolomacký. V roce 1957 kostel přestal být naší farností užíván a otec Kolomacký přenesl oltářní obraz svatého Jana Křtitele od malíře A. Frinda do kostelíku na Strážném vrchu v Rumburku. Tento obraz značných rozměrů je vidět ještě na fotografiích z pohřbu o. Andreje z února 1980. Pravděpodobně v 90. letech byl odcizen, já jsem z něj nalezl na Strážném vrchu v roce 1996 již jen znehodnocený rám.

Další poznámka se týká zvonů tohoto kostela, jejichž odprodej též zprostředkoval na konci 60. let o. Kolomacký. Ten totiž v letech 1947-52 projektoval a postavil pravoslavný chrám ve Stakčíně u Sniny na východním Slovensku, kam právě zvony z kostela v Krásné Lípě »nasměroval« a kde znějí dodnes. Alespoň něco z této památky zůstalo.Jediná výtka k celé výstavě se týká zápisu ze synodní rady starokatolické církve z roku 1971, že „Podolák nechal zbořit kostel v Krásné Lípě“. Nejsem odborník na historii starokatolické církve, ale vím, že Augustin Podolák, biskup žijící se zákazem služby pod dohledem StB ve Varnsdorfu a Cvikově (kde je pochován), v nepřízni komunistické moci i tehdejší starokatolické církve, v žádném případě nebyl tím, kdo inicioval či napomáhal zničení jakéhokoli kostela. Jakkoli spojit bez dalšího upřesňujícího komentáře jméno biskupa Podoláka s demolicí kostela v Krásné Lípě je, dle mého, nešťastné.Výstava působí až otřesným dojmem, a právě za to náleží jejím organizátorům velký dík. Snad alespoň část těch, kteří výstavu zhlédli, si uvědomila závažnost zla, k němuž v naší zemi     v uplynulých desetiletích došlo. A také to, že pokud se jako národ s touto kletbou nějakým čestným způsobem nevypořádáme, naší zemi se dobře nepovede. Národ, který se takto brutálně, bez jakéhokoli citu, úcty a respektu chová k místům modlitby, kde lidé hledají odpovědi na své poslední otázky, ke hřbitovům, k uměleckým dílům a v neposlední řadě také ke krajině kultivované pokoleními předků, nemůže očekávat prosperitu své země ani po stránce hmotné, ani po stránce duchovní. Ať již je náš vztah k Bohu jakýkoli, snad jsme si nad těmi snímky zachycujícími démonický rozměr celé věci uvědomili, že zlou cestou k dobrému cíli dojít nelze a že zlo plodí a zanechává opět jen zlo. A že návrat k dobru je sice těžký a zdlouhavý, ale možný. Přeji a vyprošuji nemocným a bolavým severním Čechám, zejména jejím obyvatelům a sakrálním památkám, pokojnější, světlejší a hlavně šťastnější budoucnost…

o. Antonij Drda
pravoslavný kněz v Rumburku
(redakčně kráceno)

Vytisknuto z webu Rumburské noviny: http://archivrn.rumburk.cz

URL příspěvku: http://archivrn.rumburk.cz/2012/11/07/nekolik-vet-k-vystave-o-znicenych-sakralnich-stavbach-severnich-cech/