Kousek Řecka na gymnáziu v Rumburku

Výuka jazyků má na rumburském gymnáziu už řadu let vysokou úroveň. Všichni studenti se po celou dobu studia věnují povinně angličtině a němčině. Ti, kteří si zvolí pro svou budoucí profesní orientaci takzvaný jazykový blok, absolvují navíc ještě hodiny francouzského a latinského jazyka. Řada z nich dosahuje skvělých úspěchů v okresních, krajských, a dokonce i celostátních soutěžích. Je to zásluha také plně aprobovaných vyučujících a zahraničních lektorů. Těch se na škole po roce 1989 vystřídala pěkná řádka, přijeli z USA, Kanady, Mexika, Německa či Kuby. V letošním školním roce se zde objevila Sofia Iliadis. Studenti o ní říkají, že je příjemná, velmi trpělivá a že se stále usmívá. Odvážila jsem se tedy položit jí, prostřednictvím kolegyně němčinářky, pár otázek.

Učíte na naší škole německý jazyk a připravujete studenty ke zkoušce DSD (Deutsches Sprachdiplom). Vaše jméno ale moc německy nezní. Můžete tedy o sobě něco prozradit?

Mé jméno je řecké, protože jsem se narodila jako příslušnice řecké menšiny v Istanbulu. Nevidím žádný rozpor mezi svým řeckým původem a skutečností, že zde v České republice učím němčinu. S tímto jazykem jsem vyrůstala, v tomto jazyce žiji a těší mě, že mohu Německo, tuto rozmanitou zemi přiblížit svým žákům.

Kromě němčiny mluvíte také francouzsky, řecky, trochu turecky a učíte se angličtinu. Je těžké naučit se jazyky, které jsou si svým původem tak vzdálené? Umíte už říct něco česky?

Nejlepší je, když jsou jazyky člověku vloženy do kolébky. Pak není zapotřebí snaha ani píle k tomu, aby se je člověk naučil. Jsem zastáncem vícejazyčné výchovy již od útlého dětství, pokud tato možnost existuje.

Jazyky z různých jazykových skupin je skutečně těžší se naučit. Např. arabština nebo čínština jsou pro Evropany proto tak exotické, že mají jiná písma, hlásky, melodii a také rozdílnou gramatiku. Ale učení se takovým jazykům s sebou přináší fascinující a obohacující zkušenost. V zásadě se dá říci, že každý nový zvládnutý jazyk zjednodušuje učení se dalšímu. Čeština je můj první slovanský jazyk. Neustále se divím, kolik souhlásek může být v jednom slově. Např. čtvrtek nebo krk. Takže vidíte, že už se i češtinou zabývám.

Práce na rumburském gymnáziu pro vás znamenala i přestěhování do České republiky. Jaké to je, být odloučena od rodiny a domácího prostředí?

S rodinou a přáteli mohu kdykoli telefonovat a komunikovat přes internet. Vidíme se o prázdninách. A pokud se mi někdy zasteskne, mohu jednoduše rychle přejet hranice. Bylo to moje přání, odejít do ciziny. Taková zkušenost má mnohem větší cenu, než kdybych v této zemi strávila několik týdnů jako turista.

Bydlíte nyní v Rumburku. Co říkáte našemu městečku, jeho okolí?

V Rumburku se mi líbí staré domy, mnohé již zrenovované, postavené v jednotném stylu a v detailech přece tak odlišné. Pocházím z velkoměsta, a tak mě fascinují s láskou udržované zahrady plné květin a stromů. Škoda, že ve městě není více kaváren a restaurací. Také by nebylo špatné, kdyby měly obchody delší otevírací dobu.

Jak hodnotíte zdejší lidi?

Mám mnoho pozitivních zkušeností. Všichni byli velmi ochotní a přátelští, když jsem poprvé přijela. Bez znalosti jazyka jsem jejich pomoc potřebovala.

A co česká kuchyně? Ve školní jídelně jsem vás ještě neviděla. Už jste ochutnala náš národní nápoj – pivo?

Co jsem doposud jedla, mi chutnalo, i ve školní jídelně. Tam jsem byla již dvakrát. Doma vařím spíše středomořskou kuchyni – hodně zeleniny, ta se hodí k teplejšímu klimatu. Omáčky, které se v Čechách hodně vaří, se zase hodí ke studenějšímu klimatu českého severu. Samozřejmě jsem pila i pivo a zároveň jsem si našla i svou oblíbenou značku, černé pivo Kozel.

Můžete porovnat německé, případně i jiné studenty s našimi?

To je těžká otázka, ještě tady nejsem dost dlouho a zevšeobecňování nemám
ráda. Věřím spíše v individuální rozdíly. Přesto jako učitel vnímám určité rozdíly. Žáci tu učitele zdraví zcela samozřejmě. To vytváří příjemnou atmosféru ve škole. Na poslední škole, kde jsem učila, se žáci příliš nesnažili. Při vyučování musím žáky často motivovat k tomu, aby mluvili, i když jejich znalosti němčiny nejsou dokonalé. Někteří se možná ještě trochu stydí.

ájé