Je nutné pomoci každému jednotlivci zvlášť. Jen tak pomůžeme Šluknovsku jako celku

Tištěné noviny 06/2013 | 8. 4. 2013 | Nezařazené

skocovska Rozhovor s Markétou Skočovskou, zástupkyní Agentury pro sociální začleňování

Šluknovský výběžek je svou geografickou polohou výjimečný a od zbytku republiky tak izolovaný, že se stal vyloučenou lokalitou ještě dříve, než ji v roce 2008 ustanovila tehdejší ministryně pro oblast lidských práv a národnostních menšin Džamila Stehlíková. Vinou sociálních nepokojů v roce 2011, které prostřednictvím médií sledovala celá republika, ale i zahraničí, získalo Šluknovsko nálepku problémové a nebezpečné lokality plné Romů a chudých, nevzdělaných a frustrovaných obyvatel.

Tím, kdo měl regionu pomoci s problémy typickými pro sociálně vyloučené lokality, byla vládní Agentura pro sociální začleňování.

Ale nešlo to tak snadno. Už od samého začátku narážela Agentura na nedůvěru starostů měst a obcí Šluknovska. Návrhy Agentury na řešení problémů představitelé měst vnímali jako příkazy bez znalosti věci, bez ohledu na městské rozpočty, na rozhodnutí zastupitelstev, bez ohledu na nálady ve společnosti, která s mnoha opatřeními ve prospěch Romů nesouhlasila. Agentura naopak vytýkala starostům nezájem o řešení romské problematiky, o zametání problémů pod koberec a vinila je, že za problémy se sociálně slabými občany, vyloučenými romskými komunitami a zhoršenou bezpečností si obce mohou samy.

Výhrady jedněch vůči druhým se přenesly do tisku a média přestřelku mezi samosprávami a Agenturou vítala, přesně podle rčení „dva se perou, třetí se směje.“

Nečekaný zvrat za pět minut dvanáct
Ke zmírnění neshod mezi městem i Agenturou napomohlo i to, že v Rumburku začala působit nová lokální pracovnice Markéta Skočovská, která nebyla zatížená předchozími spory.

Tato sympatická žena příjemně překvapila svým přístupem k práci. Pohybuje se všude, kde se něco děje a kde je zapotřebí. Jedná s představiteli a úředníky měst, jedná s Romy, navštěvuje školy i občanská sdružení a dobrovolné organizace. Nenechá si ujít žádná jednání u kulatého stolu v Rumburku, stala se členem rumburské komise pro prevenci kriminality, zajímá se o to, jak v Rumburku lidé bydlí, jak se vyvíjí zdejší kriminalita, v jakých podmínkách se zdejší děti učí… Zajímá se o všechno a všechny, kteří v Rumburku žijí, pracují a jakýmkoliv způsobem, v dobrém i zlém, ho ovlivňují. A právě tato její aktivita je velmi sympatická. Markéta Skočovská si v Rumburku vydobyla respekt, nezískala cejch protivného teoretika z Prahy, který jezdí lidi z regionů jen poučovat a kárat. Naopak, stala se pro rumburskou radnici partnerem, a dnes začíná sklízet první plody své nelehké práce.

Spolupráce mezi Rumburkem a Agenturou nabrala jiný směr a rychlost.

Když to nešlo postaru, musí to jít jinak
„Dnes s Rumburkem spolupracujeme dost intenzivně na řešení řady sociálních problémů,“ říká Markéta Skočovská. „Po dobu čtyř let jsme spolupracovali s celým výběžkem jako celkem. To bylo dost složité. Po jejím skončení jsme nabídli možnost přihlásit se ke spolupráci jednotlivým městům. Přihlásili se k ní Rumburk, Staré Křečany a Krásná Lípa. Ve výběrovém řízení uspěl Rumburk a Staré Křečany,“ vysvětluje Markéta Skočovská. „Rumburku stejně jako každé jiné obci, se kterou Agentura spolupracuje, nabízíme vedení skupiny, ve které se o problémech sociálně slabých obyvatel společně baví zástupci města, škol, úřadu práce, neziskových organizací, policie. Po detailním prozkoumání problému připravujeme plán, jak ty hlavní řešit a pomáháme městu i dalším s výběrem a přípravou projektových žádostí do evropských i národních dotačních titulů,“ dodává Skočovská.

Zelený Rumburk
Tato spolupráce má již své první konkrétní výsledky. Stěžejní projekt, který se od 15. března v Rumburku rozjíždí, nese název Zelený Rumburk. Je financován z operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a jeho prostřednictvím by ve městě měly získat práci dvě desítky lidí. „Po dobu dvaadvaceti měsíců bude trvat projekt, který zajistí
práci pro dvacet lidí starších padesáti let
v oblasti údržby zeleně, a to na celý rok. Předpokládáme, že ne všichni projdou celým kolečkem rekvalifikací a školení a že někteří z projektu časem vypadnou. Ale také počítáme s tím, že většina jich vydrží až do konce a práci si udrží,“ vysvětluje Markéta Skočovská.

Asistenti pro lidi
Již od května by se v ulicích Rumburku měli objevit dva muži ve stejnokrojích s nápisem na zádech »Asistent prevence kriminality«. Projekt by měl být financován z prostředků Ministerstva vnitra. Konečné rozhodnutí, zda bude podpořen, padne až 25. března. „Tento projekt je zaměřen na zvyšování bezpečnosti ve městě. Asistenti prevence kriminality by však neměli být prostředníky mezi městskou policií a jen romskou komunitou, jak se mnozí domnívají. Tito lidé se budou soustředit na rizikové oblasti města, ale rozhodně ne jen na místa, kde žijí Romové. Ze zkušenosti z jiných měst víme, že asistenti často jednají právě i s majoritou, hlídají přechody u škol, pořádek kolem kontejnerů, sledují, jestli děti nejsou za školou, popřípadě v hospodě či herně, baví se se seniory… Jsou prostředníkem mezi městskou policií a občany. Na upravování pracovní náplně se bude podílet Policie ČR, město Rumburk a já. Měli by řešit drobné spory a přispívat k jejich zklidnění, nebo ještě lépe, k jejich předcházení. A tam, kde by jejich síly nestačily, tam by pak přizvali k řešení rumburské strážníky,“ přibližuje Markéta Skočovská detaily projektu. O tuto práci je velký zájem i mezi Romy. Při posledním zasedání u kulatého stolu v Rumburku padlo hned několik jmen lidí, kteří by se chtěli do projektu zapojit, včetně několika romských žen. „Ale rozhodně to není pozice jen pro Romy. Přihlásit se může kdokoli, záleží na jeho znalosti prostředí, a zda je mezi lidmi vnímán jako autorita. Vzhledem k tomu, že v Rumburku žije hodně Romů, bylo by samozřejmě výborné, kdyby někdo z asistentů byl Rom. Není to ale omezeno etnicitou, věkem či pohlavím,“ zdůrazňuje Markéta Skočovská.

…a ten kdo bydlí, má starostí půl
Úryvek z oblíbeného šlágru šedesátých let minulého století přesně vystihuje většinu problémů chudých lidí žijících ve Šluknovském výběžku, mezi nimiž tvoří Romové značnou část. Je velmi těžké žít kvalitní život na ubytovnách, v předražených nájemních bytech či nevyhovujících bytových podmínkách.

Od podzimu minulého roku proto pracuje v Rumburku pracovní skupina Bydlení, jejímiž členy jsou Agentura, město Rumburk a obec Staré Křečany. Velmi aktivními členy jsou podle Markéty Skočovské i neziskové organizace Cedr a Agentura Pondělí, ale
skupina jedná i se soukromými majiteli nemovitostí a Úřadem práce. „Snahou skupiny je vytvořit ve městě takzvaný systém prostupného bydlení. V něm mohou lidé, kteří do něj vstoupí postupně přecházet z nocleháren a ubytoven do krátkodobého bydlení spojeného s řadou sociálních služeb. Ten, kdo v tomto systému dodrží určená pravidla, bude spolupracovat se sociálními pracovníky, včas platit nájem, aktivně hledat práci a podobně, může získat samostatné dlouhodobé bydlení. Všechny stupně systému předpokládají spolupráci klientů se sociálními službami v různé míře,“ vysvětluje Markéta Skočovská.

„Díky prostupnému bydlení bychom nejenom mohli pomoci lidem k lepším životním podmínkám, ale hlavně je touto formou i vést k tomu, aby byli schopni si tyto životní podmínky vytvářet a udržet. Zatím se zdá, že bude možná dohoda s jedním soukromým vlastníkem domu v Rumburku, který by ve spolupráci s občanským sdružením CEDR zřídil dva tréninkové byty pro sociálně slabé. Nadále jednáme se soukromými vlastníky a hledáme vážného zájemce o spolupráci,“ vysvětluje Skočovská.

Město plánuje do budoucna vybudovat i azylový dům pro matky s dětmi v bývalém internátě polygrafického učiliště. I zde se nabízí další možnost spolupráce mezi městem a Agenturou.

Ne každý chce bydlet
V Rumburku žije určitý počet lidí bez domova, ne vždy jim však tento způsob života vyhovuje. „Tito lidé většinou chtějí být venku, protože si musí své provizorní přístřeší udržet, aby se jim tam nenastěhoval někdo jiný, když by zrovna přespali v noclehárně. To odráží bytovou situaci města, kdy někteří lidé nemají možnost nějaké bydlení získat a pak už se o to ani nesnaží, považují to za ztrátu času, ztratili naději,“ vysvětluje Skočovská. „Nyní tedy s Rumburkem plánujeme vybudování noclehárny. Vím, že každou zimu město zařídí přechodný pobyt pro zájemce, zejména v nejpalčivějších mrazech, ale jde o to, aby to nebylo provizorium jako dosud, tedy ne pronajaté prostory v soukromé ubytovně, ale prostor, který si bude město kontrolovat a obhospodařovat samo, a bude fungovat v zimě nepřetržitě, ne jen nárazově, když je největší mráz,“ zdůrazňuje lokální konzultantka.

Kutná Hora nebo Rumburk?
Markéta Skočovská je lokální konzultantkou nejen pro Šluknovský výběžek, ale i pro Kutnou Horu. Nelze se ubránit srovnání. „Myslím, že jiné je to hlavně v tom, že v Kutné Hoře je větší propast mezi majoritou a sociálně vyloučenými, než na Šluknovsku, kde je potenciálně ohroženo vyloučením mnohem více lidí vzhledem ke geografické izolovanosti regionu, vysoké nezaměstnanosti a odchodu lidí z regionu. Sociálně vyloučená lokalita se vždy nerovná místní romská komunita a na Šluknovsku to platí zvlášť. Čím dál víc lidí je zde ohroženo chudobou. Pokud ztratí nebo nenajdou práci, dostávají se do dluhové pasti, mohou přijít o bydlení, a to je bludný kruh, který se rozhodně v této době netýká už jen Romů. V Kutné Hoře je romská komunita malá, zdejší Romové využívají každé příležitosti, aby mohli pracovat. Přesto je zdejší majorita vůči nim velmi negativně vymezená. Ve Šluknovském výběžku mám pocit, že to s tím rasismem není takové, jak se říká v médiích, ale rasismus, nebo řekněme xenofobii bych ani tady vážně nepodceňovala. Lidem velmi ztěžuje život diskriminace v bydlení i v běžném každodenním životě, a mohla bych uvést další příklady,“ zdůrazňuje zástupkyně Agentury.

Změňme přístup k Romům
Již z názvu Agentury pro sociální začleňování je zřejmé, co je prioritou této organizace. Zaměřuje se na řešení sociálních problémů všech vyloučených osob, nikoli primárně na Romy. Pomáhá tedy městům a obcím vracet zpět do běžného života nejchudší a dlouhodobě nezaměstnané obyvatele, i když větší část z nich na řadě míst tvoří Romové. „Je to práce na dlouhé roky a zahrnuje péči o všechny aspekty, které sociálně vyloučenou komunitu formují – o její vzdělávání, zaměstnávání, bydlení, a tak dále,“ zdůrazňuje Markéta Skočovská. „Moje zkušenost z práce s chudými lidmi i s menšinami ukazuje, že s nimi musíme pracovat jako s jednotlivci, s jednotlivými rodinami, z nichž každá má svůj specifický příběh. Přestaňme je řešit jako celek, tím jen všechno komplikujeme,“ uzavírá Markéta Skočovská.

Gabriela Doušová

 

Vytisknuto z webu Rumburské noviny: http://archivrn.rumburk.cz

URL příspěvku: http://archivrn.rumburk.cz/2013/04/08/je-nutne-pomoci-kazdemu-jednotlivci-zvlast-jen-tak-pomuzeme-sluknovsku-jako-celku/