„Věděl jsem, do jakého jdu rizika,“ říká starosta Rumburku Jaroslav Trégr

Jaroslav Trégr je starostou Rumburku devět měsíců. Do této funkce nastoupil uprostřed volebního období, jen několik dnů poté, co se své starostenské funkce vzdal jeho předchůdce Jaroslav Sykáček.

V té době to bylo křeslo velmi horké. Radnice byla po několika měsících vnitřních sporů rozhádaná a zranitelná, veřejnost vůči ní byla nedůvěřivá. A na Jaroslavu Trégrovi bylo, aby situaci uklidnil.
Nastupoval jsem do své funkce s tím, že musím zklidnit situaci ve městě i na radnici. A podle reakcí pracovníků úřadu i z okolí bych řekl, že se to povedlo. Na pracovištích úřadu se přestala řešit

politika a situace ve vedení města, a lidi se zase vrátili ke své práci. Nálada se zlepšila, pominulo napětí, které tu bylo ještě ve chvíli, kdy jsem na úřad nastoupil.

Nastupoval jste do funkce starosty z manažerské pozice. Je velký rozdíl mezi prací voleného člena státní správy a ředitele firmy?
Rozdíl je velký, až mě to samotného překvapilo. Z vedení firmy jsem byl zvyklý pracovat s lidmi, kteří měli většinou velmi nízké vzdělání. Bylo mým úkolem přesvědčit je, že mají pracovat, a také jak kvalitně a rychle. Myslel jsem si, že na radnici nic takového řešit nebudu. Těšil jsem se, že budu pracovat s lidmi vzdělanými a zapálenými pro práci. A i když jsem nečekal, že se budu procházet růžovou zahradou, skutečnost byla pro mě zklamáním.

Mám to chápat tak, že se rumburským úředníkům nechce pracovat a že jsou hloupí?
To rozhodně ne. Na městském úřadě pracuje velké množství chytrých lidí, a to velmi dobře. Mnohdy je to také výsledkem dobrého vedení ze strany jejich vedoucích. Ale najdou se i tací, kteří předloží tisíce důvodů, proč něco udělat nejde, než aby si dali práci najít alespoň jeden, jak to udělat lze. A tenhle úřednický přístup mě rozčiluje. Úředníci tu nejsou od toho, aby problémy neřešili a jen vymýšleli důvody své „nepráce.“ Jsou tu od toho, aby udělali všechno pro prospěch tohoto města a pro jeho občany, jejich práce má být pro občany přínosem. A štve mě, že si to pořád neuvědomují a otravují všechny kolem sebe svou nečinností.

Řešil jste to nějak?
Udělali jsme několik personálních změn, sáhli jsme i do organizačního řádu, abychom zefektivnili chod úřadu, a nevylučuji, že ještě k nějakým změnám dojde.

Můžete být konkrétnější?
Nejvíce změn jsme udělali na Odboru komunálních věcí (OKV) a na Odboru tajemníka. Oba odbory mají nyní nové vedoucí, také jsme zpřísnili kontrolu obou odborů, jejich hospodaření v minulých týdnech prošlo šetřením kontrolního výboru. Je nutné si uvědomit, že přes ně proteče velké množství městských peněz a ty je třeba mít pod kontrolou a nakládat s nimi efektivně. Navíc OKV je v přímém kontaktu s občany města a jeho práce se jich

bezprostředně dotýká. Když odbor pracuje špatně, postihuje to právě nejvíc občany, a pak jsou právem naštvaní, když něco nefunguje tak, jak má. To je něco, co se musí minimalizovat, nejlépe odstranit úplně.

Není žádným tajemstvím, že mezi vámi, tím myslím vedení města, a tajemnicí úřadu Dagmar Žákovou panují dost napjaté vztahy. Říkal jste, že chcete zklidnit na radnici situaci. Řešil jste ji i s vaší, de facto pravou rukou, ředitelkou úřadu?
Abych pravdu řekl, tak já paní tajemnici osobně moc neznám. Krátce po mém nástupu do funkce byla na dlouhé dovolené a chvíli poté, co se vrátila, tak dlouhodobě onemocněla. Z těch několika málo jednání, která jsem s ní vedl, ji nemohu posuzovat a těžko mohu hodnotit její práci. Nicméně jsem zaregistroval, a v tuto chvíli se opírám o závěry kontrolního výboru, že jako ředitelka úřadu učinila řadu nestandardních kroků při vedení svých podřízených a při správě Odboru tajemníka. To si zaslouží detailní prošetření, zda nedošlo k vážným pochybením v její práci a jestli nebyl úřad poškozen.

Mluvíte o nestandardních krocích tajemnice. Neumím si představit, co tím myslíte.
Například měla tendence podsouvat některým lidem rozhodovací pravomoci, aniž by k tomu měli potřebné kompetence dané zákonem. Vidím v tom snahu shazovat ze sebe zodpovědnost a přesouvat ji na jiné lidi i za tu cenu, že je dostane do obtížně řešitelných problémů. Ale kontrolní výbor odhalil i nevypisování výběrových řízení tam, kde vypsána být měla, podivné smlouvy a objednávky a další závažná pochybení, která by se rozhodně dít neměla a kterých by se žádný ředitel úřadu nikdy neměl dopustit.

Pokud by se potvrdilo, že k nějakému pochybení došlo, jak to budete řešit?
Záleží na konkrétní situaci a konkrétním případu. Je zbytečné teď něco předjímat. Ale je jisté, že k tomu budou muset zaujmout postoje kontrolní orgány města. Je totiž nutné ty věci dořešit a nezamést pod koberec. Vidím to tak, že válka, kterou rozpoutali ti, co tu byli před námi, ještě neskončila. A že buď situaci hrubě podcenili, nebo ještě hůř, že věděli, že konají špatně a nezákonně, a přesto se těch věcí dopouštěli. Ale my k tomu mlčet nebudeme.

Při své nástupnické řeči v červnu minulého roku jste vyjádřil nespokojenost s prací rumburské městské policie. Její ředitel Mirek Jeřábek pak o několik týdnů později rezignoval na svou funkci, preventista Vít Goldmann rezignoval začátkem tohoto roku. Jejich místa jste obsadil svými lidmi. Je teď z vašeho pohledu situace jiná?
Městská policie, to je kapitola sama o sobě. Nikdy jsem se netajil svou nespokojeností s jejich prací. A oni, místo aby se nad tou kritikou zamysleli a něco s tím udělali, začali se nesmyslně bránit. Byl jsem až zděšen tím, jak k tomu ti hoši přistoupili, jakým způsobem hájili své postupy. Až s příchodem nového ředitele se ukázalo, že nebyly tak správné, jak si mysleli, že řadu věcí dělali špatně a že kritika, a nejen moje, byla oprávněná. Mrzí mě, že se to všechno zpolitizovalo, že se celého tématu chopili jiní, aby si na něm ohřáli polívčičku, místo aby řešili konkrétní problémy.

Jak to myslíte, že se to zpolitizovalo?
Myslím to tak, že se tady řeší úplně nesmyslné problémy a žabomyší války na politické úrovni. Že někteří lidé, místo aby vyřešili problém co nejdříve a nejlépe, třeba fungování městské policie, snaží se poukazovat na politické pozadí naší kritiky, námi navrhovaných změn a podobně. Nejde jim o fungování města a jeho složek, ale jde jim jen o osobní prospěch a prestiž, o to blýsknout se před svými voliči a ukázat, jak jsou aktivní. A to je špatně.

Mluví z vás zklamání. Jakoby vše bylo špatně. Vypadá to, že vás nic po nástupu do funkce nepotěšilo.
Ale není to tak. Často jsem byl i příjemně překvapen. Asi nejvíc mě pozitivně překvapil místostarosta Darek Šváb. Když jsem sem nastupoval, řada lidí mě před ním varovala, že je autoritářský a že se s ním těžko vychází. Ale já s ním mám jinou zkušenost a dnes vím, že to je týmový hráč. Nastavili jsme si naši spolupráci efektivněji, než kdykoliv předtím, dokážeme si vyhovět, najít kompromis, i když máme na věci mnohdy odlišný názor a i když na sebe občas zvýšíme hlas. Ale naší snahou je udělat všechno ve prospěch občanů, a to nakonec vždy převáží nad osobními motivy.

Rumburk se v regionu celé roky tvářil jako solitér. Odmítal spolupráci se Sdružením pro rozvoj Šluknovska, s Dobrovolným svazkem obcí Sever i s Agenturou pro sociální začleňování. Jaký je váš vztah k těmto organizacím?
Existuje mnoho různých spolků, sdružení a euroregionů, které usilují o to, aby jejich členy bylo co nejvíce měst. Je však nutné zvažovat, jaký přínos tato členství pro Rumburk mají. Nelíbí se mi například to, že je Rumburk členem Euroregionu Nisa, kde zaplatí pětapadesát tisíc korun členský poplatek ročně a jediné, co z toho má, že se smí zástupce města čtyřikrát ročně zúčastnit jejich schůze, kde si dá kafe a chlebíček a zase jede domů. V tom přínos pro město nevidím ani trochu. Uvidíme, co bude dál. V dubnu bude jednání Euroregionu ve Šluknově, a pokud pro nás nebude mít členství přínos, nemá smysl v této organizaci dál setrvávat.

Ale Sdružení pro rozvoj Šluknovska je nám bližší než Euroregion Nisa. Jsou to všechno naši nejbližší sousedé, tak proč s nimi nejste zadobře?
Jsme členy SRPŠ a spolupráci se nebráníme. Můj předchůdce setkání starostů ignoroval, a jestli někdo jezdil na jejich schůze, tak to byla kolegyně Winterová. Já se setkání se svými kolegy nebráním a rád s nimi budu spolupracovat při řešení konkrétních věcí, pokud to nebude v rozporu se zájmy Rumburku nebo s mými osobními postoji.

To vypadá, jako kdybyste už podobnou situaci prožil.
Ano, byl jsem ve funkci starosty teprve čtrnáct dní i s cestou, když jsem se zúčastnil jednání starostů poprvé. Tehdy připravovali demonstraci ve Šluknově a chtěli po mně, abych se k nim připojil a pronesl projev na téma bezpečnosti v regionu. Odmítl jsem to. Demonstrace jsem se sice zúčastnil z kolegiality, ale projev jsem nepronesl ze dvou důvodů. Zaprvé jako starosta Rumburku jsem nemohl tvrdit, že se tu kriminalita neřeší a zvyšuje, když zrovna v našem městě se kriminalita řeší a snižuje. Zadruhé mi celá ta akce připomínala kolektivní nářek nad tím, jak jsou na nás všichni zlí a neplní naše Desatero, aniž bychom vyčerpali všechny naše možnosti k tomu, aby se věci pohnuly a vyřešily.

Rumburk stále není členem DSO Sever, přestože by logicky, jako město pověřené výkonem státní správy, členem být mělo. Proč ta nechuť?
Zájem o členství Rumburku v DSO Sever měli starostové obcí z mikroregionu a my jsme se té nabídce nebránili. Měli jsme však své podmínky, například to, že Krásná Lípa také bude členem, a také jsme se chtěli dohodnout na podmínkách vedení tohoto sdružení. Ostatní starostové naši nabídku přijali, Krásná Lípa vstoupila do mikroregionu a my jsme začali činit následné kroky, například připravovat nové stanovy.

Ale nakonec jste se nedohodli. Byl problém v tom, že jste chtěli mikroregion řídit?
Jsme trojková obec, za spoustu věcí, které se dějí v celém regionu od Rumburku až po Poustevnu, neseme zodpovědnost, spoustu věcí řešíme a spravujeme. Je tedy logické, abychom sdružení vedli. Neumím si představit, jak bude starosta jiné obce organizovat schůzky pověřených úředníků státní správy z Rumburku, či tajemníků úřadů, bez potřebných kompetencí. A předsednictví v mikroregionu mu tyto kompetence nedává. V tomto duchu jsme i se starosty jednali a zdálo se, že panuje shoda. Ale na dalším setkání Severu bylo najednou všechno jinak. Já jsem od starostů požadoval jasné stanovisko a jejich rozhodnutí bylo, že vše zůstane při starém. A pro nás to tím končí. Jak je vidět, nejdříve se všichni tváří, jak nás moc potřebují, ale když pak přijde na věc, tak z jejich rozhodnutí to tak nevypadá.

Na druhou stranu jste začali docela úzce spolupracovat s Agenturou pro sociální začleňování, přestože právě Rumburk byl svého času jejím největším kritikem. Kdy došlo k tomuto obratu?
Domnívám se, že k zásadnímu obratu došlo ve chvíli, kdy jsme ve stejné době nastoupili do svých funkcí já i nová lokální konzultantka Agentury Markéta Skočovská. Já jsem předchozí konzultantku a její způsob práce nepoznal, a tak ho těžko můžu posuzovat. Ale se slečnou Skočovskou se mi pracuje dobře. Naslouchá našim požadavkům a připomínkám, umí poradit, umí vysvětlit, jakou má ona představu a proč to tak má být, a proč to nejde jinak. Spolupráce s ní je slušná, a proto jsem byl i rád, když nám Agentura nabídla spolupráci na další tři roky. A taky mi vyhovuje, že Agentura změnila přístup a místo toho, aby se soustředila na celý region, zaměřila se na jednotlivá města a řeší individuální problémy měst způsobem, který je jim šitý na míru, místo aby se musela města složitě přizpůsobovat Agentuře.

Spolupráce s Agenturou má však přesah i za hranice Rumburku, na Staré Křečany. V čem to spočívá?
My jsme ve spolupráci s Agenturou rozjeli projekt Zelený Rumburk, díky němuž vytvoříme dvacet pracovních míst na údržbu veřejné zeleně. Staré Křečany přišly také se zajímavým nápadem, vybudovat sociální firmu na třídění komunálního odpadu. Jenomže jsou příliš malá obec s málo obyvateli, a tak by se nevešly do pravidel spolupráce s Agenturou. Tak jsme se spojili dohromady, pomohli jsme jim a získáme tím všichni.

Takže spolupráci Rumburku s jinými obcemi nevylučujete?
Rozhodně ne. Naše spolupráce se nesoustředí jen na tento jediný projekt. Starosta Starých Křečan se zúčastňuje našich koordinačních porad, kde se řeší otázky bezpečnosti v regionu. Okolní obce se na Rumburk totiž zlobily, že k nim vytlačujeme naši kriminalitu, a já dneska musím přiznat, že to tak je. Ale nebylo naším záměrem své problémy strkat jinam, my jen chceme naše problémy vyřešit, třeba i tím, že kriminálníkům tady znepříjemníme život a oni sami odejdou. Neříkáme jim, kam mají jít. Se starostou z Křečan a místostarostou Jiříkova nyní řešíme, jak vytlačit kriminalitu z našich měst komplexně, a pokud se k nám přidají i další kolegové, tak můžeme vytlačit kriminalitu z celého Šluknovského výběžku úplně. Jen to chce spojit se a mít vůli spolupracovat.

Na Rumburk teď nepříjemně dopadl problém s dotacemi z ROPu. Pokud Ústecký kraj nepřijme zodpovědnost, což se zdá, že se nestane, a stát kraji nepomůže se splacením sankcí, hrozí, že budou zablokovány čtyři miliardy z evropských dotací, a hlavně, že města budou muset doplácet projekty ze svých peněz. U Rumburku to jsou více než dva a půl milionu korun.
Rumburk předfinancoval projekt na podporu rozvoje cestovního ruchu. Zaplatil vlastní podíl, protože měl stoprocentně schválenou dotaci ve výši 2,6 milionu korun. Postupovali jsme podle platné legislativy tak, jako celé roky, a jediné, na co jsme čekali, až nám ROP pošle peníze na účet. Ale díky tomuto maléru nám ty peníze nepřijdou a my tu investici budeme muset zaplatit celou ze svého.

Jestliže se ale Rumburk dostal do potíží ne vlastní vinou, budete chtít nějaké kompenzace po vinících?
Vzhledem k tomu, že zdaleka nejsme jediní, kdo je poškozen, je dost možné, že nebudeme jediní, kdo se tomu bude bránit. Již se ke mně donesly informace, že se snad chystají žaloby na konkrétní osoby, které tento stav způsobily, a tak se může stát, že se k těmto žalobám či trestním oznámením město Rumburk přidá. Ale to je otázka, kterou nebudu rozhodovat sám.

Vy jste začal působit ve funkci starosty v polovině volebního období a máte pouze dva roky na to, abyste městu určoval směr. Máte už nějakou představu, kam půjde Rumburk dál?
Rumburk leží uprostřed nádherné krajiny, je přirozeným centrem Šluknovského výběžku, nejen jako správní autorita, ale také jako společenské a kulturní centrum. Proto by se mělo soustředit na rozvoj turistického ruchu a vytvářet zde takové podmínky, aby sem jezdilo co nejvíce návštěvníků, setrvali zde co nejdéle, vraceli se sem a aby podávali ty nejlepší reference o Rumburku dál. Bohužel, po předloňských nepokojích máme nálepku problémové oblasti a moc nám ani nepomáhá nálepka vyloučené lokality, proto je tento úkol pro nás obtížněji splnitelný, než v jiných regionech. Rumburk by tedy neměl ustoupit ze své nastolené cesty z dřívějších let a měl by se dál držet rozvoje průmyslu ve městě i v regionu.

Máte tím na mysli rozvoj průmyslové zóny nebo i jiných lokalit?
Průmyslová zóna v Rumburku má velký potenciál. Naším významným partnerem je zde firma Benteler a já jsem rád, že se jí dobře daří a že se rozvíjí. Přivítal jsem, že začala stavět další výrobní halu, což pro Rumburk znamená stovky nových pracovních míst. Navíc jsme nyní prodali část pozemků místnímu podnikateli, který zde také již připravuje výstavbu podniku. A budeme rádi, když zóna bude fungovat celá a pomůže snížit nezaměstnanost v regionu a naopak zvýšit životní úroveň zdejších obyvatel.

Nemohu si odpustit všetečnou otázku, půjdete do dalších voleb?
To má více rovin. Do zastupitelstva jsem kandidoval jako nezávislý za ČSSD. Pokud bych měl za tuto stranu kandidovat znovu, je pro mě důležité, jak si její členové vyřeší svou stávající situaci, která je pro mě v tuto chvíli dost nepřehledná.

Rád bych ale pokračoval dál ve své práci ještě jedno volební období. Ale vím, že to nezáleží jen na mém rozhodnutí, ale i na rozhodnutí mých kolegů, zdali budou chtít se mnou spolupracovat, a hlavně to záleží na voličích. Věděl jsem, jaká rizika na mě čekají, pokud přijmu funkci starosty, a šel jsem do toho. Kolegové mi přislíbili podporu a splnili ji. Naučili jsme se řešit spory, akceptovat rozdílné názory, tolerovat se, hledat kompromis, našli jsme společnou cestu, která má vést k rozvoji města, a byl bych rád, kdybych v tomto duchu mohl se svými kolegy pokračovat dál.

Gabriela Doušová