Vzpomínka na neobyčejný život jednoho obyčejného Rumburáka

Tištěné noviny 07/2013 | 15. 4. 2013 | Nezařazené

Dvanáctého dubna uplyne deset let, kdy v Berlíně zemřel český rodák z Rumburku Adolf Burg. Jeho syn Mario na něho vzpomíná jako na velkého člověka, který vždy věděl, co je správné a čí pravdu má hájit.

Rodiče mého otce, Isaak Ber Burg a Taube Warech Burgová, rozená Zaklikowá z Polska přišli do Čech ještě za Rakousko – Uherska. Usadili se v Rumburku a 28. dubna 1917 se jim v tomto krásném městě narodil syn Adolf, můj otec.

V té době žilo v Rumburku pouhých 18 židů, avšak již před rokem 1938 byla židovská komunita v Rumburku tak silná a početná, že zde židé mohli vybudovat židovskou synagogu.

Burgovi se ve dvacátých letech odstěhovali do Berlína za prací, ale když slavil mladý Adolf Burg své jednadvacáté narozeniny, začala i zde narůstat síla nacismu. Rozhodli se tedy emigrovat
do Ameriky, jenomže ta přijímala jen omezené množství emigrantů z Evropy. Burgovým se nepodařilo odjet z Evropy a nakonec byli deportováni zpátky, nejdříve do Berlína a později do Polska, v té době již okupovaného
německou armádou. Adolf odsud utekl a dostal se až na Ukrajinu, jenomže zde padl do rukou SS a vzápětí byl deportován do koncentračního tábora v Czernowitzu. Jeho touha po svobodě byla ale tak veliká, že uprchl znovu. Tentokrát se dostal až na sovětské území, kde byl zachráněn a kde se okamžitě stal členem Československé nezávislé brigády ve východní Evropě. Později vstoupil do Československé samostatné brigády v SSSR generála Ludvíka Svobody a velitele Karla Klapálka.

V květnu 1945 přijel jako člen Kombinovaného oddílu velitele Aloise Sitka, československo – britských spojených sil 18. regimentu a 1. armádního sboru USA do Prahy, a to až na Václavské náměstí před Národní muzeum, kde se setkal s bojovníky západních československých vojsk. Na vlastní oči pak viděl setkání Aloise Sitka s generálem Ludvíkem Svobodou v hotelu Alcron blízko Václavského náměstí.

30. května se Adolf Burg zúčastnil vítězné přehlídky československých brigád a mezinárodních spojených vojsk v Praze s prezidentem Eduardem Benešem a byl vyznamenán československým vojenským řádem Za svobodu a Československým válečným křížem.

Po roce 1946 se Adolf Burg na čas vrátil do svého rodného Rumburku, do města jeho mládí, avšak pátrání po jeho příbuzných ho zavedlo zpátky do Berlína. Nenašel však nikoho, všichni členové jeho rodiny se stali oběťmi holocaustu. Snad právě proto odešel do italské Verony, aby zde našel lepší osud, což se mu také povedlo. Seznámil se zde se svou životní láskou a budoucí ženou, a hned po svatbě se s ní vrátil zpátky do Německa.

Od té doby žil v Berlíně, stal se představitelem organizace pro oběti nacismu a politické strany Rassisch Religiös Verfolgter e.V. Cestoval po bývalých koncentračních táborech, navštívil i Lidice a Terezín. Přednášel na kongresech a setkáních evropských obětí nacismu. Byl aktivním bojovníkem za národní porozumění a celý svůj život bojoval proti antisemitismu, rasismu, nacismu a nacionalismu. Velice úzce spolupracoval s německým ministrem vnitra Joachimem Lipschitzem. Jeho nejdůležitějším životním heslem byla tolerance. Zemřel 12. dubna 2003.

Mario Burg
(redakčně kráceno)

Vytisknuto z webu Rumburské noviny: http://archivrn.rumburk.cz

URL příspěvku: http://archivrn.rumburk.cz/2013/04/15/vzpominka-na-neobycejny-zivot-jednoho-obycejneho-rumburaka/