Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Odpadky do přírody nepatří!

odpadky do přírody nepatří

Leckomu to už připadá jako otřepaná fráze. Touto myšlenkou si určitě ani nelámou hlavu lidé, kterým slovo příroda nic moc neříká a nebo ještě nepochopili, jaké dary nám příroda skýtá. Někdo chodí do lesa na houby a jiné plody, někdo tam chodí za lesní faunou, někdo prostě jen tak zrelaxovat a načerpat energii z klidu, švitoření ptáků a lesní vůně. Kouzelné je zajít si do přírody v každém ročním období a vnímat vše kolem sebe. Smutné však je, že lidé, kteří nemají k přírodě pražádný vztah, to kouzlo dokážou ostatním překazit, ba zničit. Čím? Smetím a vším, co už doma nepotřebují, navíc je jim lhostejné, kam svůj odpad vyhodí a tváří se „jakoby nic“.

Moc nám bylo z toho smutno, když jsme se po dlouhé zimě opět vypravili na téměř tři kilometry dlouhou trasu, kterou jsme na podzim vyčistili, a teď
jsme shledali znovu několik pytlů z odpadkových košů z domácností, pet lahve, krabičky, plechovky, hadry atd.

Dvaadvacátý duben je sice Dnem Země, který se slaví formou různých akcí na náměstích, ale my jsme se rozhodli, že opět přiložíme ruce k dílu a přírodě smysluplně pomůžeme. Opět navlékneme rukavice, vezmeme velké pytle a půjdeme přírodě dokázat, že ji máme rádi a chceme ji chránit. Chytnou se za nos aspoň ti, kteří bezmyšlenkovitě nebo i s úmyslem vyhodí v přírodě to, co do ní nepatří? Vždyť příroda není továrna, která dokáže odpad dále zpracovávat!

A jak to všechno začalo? Když jsme byli čtvrťáčky ZŠ U Nemocnice v Rumburku, šli jsme jednou na výtvarnou výchovu s paní učitelkou na kraj lesa, kde jsme vytvářeli výtvarnou práci. Nelíbilo se nám však, kolik poházených odpadků jsme v okolí a cestou viděli. A tak nás napadlo, že bychom mohli udělat dobrý skutek a vypravit se na stezku znovu, zcela vybaveni, a vše po lidech uklidit. Tehdy jsme ke škole přinesli v pytlích čtyřiasedmdesát kilogramů odpadků! Brzy se nám dostalo pochvaly od některých turistů, kteří stezkou často chodí. Hned se prý cítili příjemněji i na lavičkách, kde odpočívali.

Nyní chodíme do páté třídy a naši akci jsme si na podzim zopakovali. Šli jsme zase po naučné stezce Dymník podél Pstružného potoka až k přehradě u Zátiší. S ještě větším nasazením než loni jsme se předháněli, která dvojice bude mít pytel plnější a jaké kuriozity v přírodě zase najdeme. Znovu nás čekala nemilá realita. Pytle jsme pak u školy zase zvážili a došli jsme k číslu 114 kilogramů, což bylo čtyři a půl kilogramu odpadků na žáka. Nejpilnější dvojice ke škole donesla až osmadvacet kilogramů, další třeba pětadvacet a dvacet kilogramů. Opět nám bylo líto, že lhostejní lidé přírodu znečišťují a neví, že třeba pneumatiky, televize, monitor, ošacení, boty, plasty, elektrické kabely, plechovky a další věci patří do sběrného dvora a papíry, pet lahve a obaly od potravin do jiných košů.

Po dohodě s firmou Lesy České republiky, která stezku spravuje, byly odpadky od školy odvezeny tam, kam patří. Nás čekalo ještě překvapení v podobě odměny. Brzy byla pro nás připravena beseda o myslivosti spojená s různými kvízy na interaktivní tabuli, se soutěžemi o ceny a sladkými odměnami. Pan Švihlík nás mimo jiné seznámil i s některými zajímavostmi u zvířat a vysvětlil nám i spoustu nových pojmů. Na závěr jsme měli přiřadit na obrázcích stopy k lesní zvěři a vymyslet, nakreslit, napsat a vyprávět ostatním svůj příběh s lesní tématikou.

Beseda byla poučná, moc se nám líbila a my máme dobrý pocit z toho, že jsme mohli přírodě pomoci a aspoň někdo naši snahu a práci ocenil.

A kam půjdeme na školní výlet? No přeci pěšky do přírody, tentokrát s batohy na zádech, s mapou a pořádnou svačinou!

Prosíme, přidejte se k nám a mějte přírodu taky tak rádi, jako my!

Mgr. Mirka Macková a její žáci

Tisk Tisk | E-mail E-mail