STŘÍPKY Z RUMBURSKÉ KRONIKY

Konečně se otevírá letos dlouho očekávané jaro. Těšíme se na něj všichni a určitě se na něj těší i milovníci koní a jejich čtyřnozí přátelé. Jistě je krásné pozorovat z koňského hřbetu probouzející se přírodu. Dlouho se na tyto zážitky vzpomíná. Ale málokdo vzpomíná a z mladších obyvatel si už vůbec nikdo asi nepamatuje, že na jaře mívali v Rumburku schůzku koně z města a okolí. Shromáždili se na bývalém hřišti, dnes areál firmy STI, aby byli předvedeni hodnotící komisi. Snad na ocenění chovu, snad odvodní, na tom se ani nejstarší pamětníci neshodují. Konalo se ještě dvakrát v padesátých letech, takže po tak dlouhé době na účelu snad ani nezáleží. Hlavní je hezká vzpomínka na řady koní vzorně upravených, vyhřebelcovaných tak, že se leskli jako sametoví, když, vedeni hospodáři, kráčeli hrdě se vztyčenou hlavou před porotce.

Dvakrát se konalo i hodnocení chovných býků, majestátních mohutných zvířat, která by jistě ocenili i zkušení matadoři. Rozhodně by se na ně s obdivem podívaly i dnešní děti. Ke zvířatům patří i jedno stodvacetileté výročí. V roce 1893 byla totiž postavena městská jatka. Zařízení pro město sice potřebné, ale pro některé občany, zvláště milovníky zvířat, nepřijatelné.

Takže raději zelenou tečku, chovatelům skotu úspěch, jezdcům a koním přání hezkých zážitků na projížďkách, a pokud zkusí parkúr, tedy hodně zdaru, a hlavně bez úrazu!