Rumburk byl před dvěma stovkami let samý
V květnu 1813 zahájil Napoleon jarní tažení bojovou činností v Horní Lužici a vzápětí vzplanuly boje o město Bischofswerda, které v květnu toho roku lehlo popelem. Brzy nato začala bitva u Budyšína a červená noční obloha prozrazovala, kde probíhají boje francouzských a spojeneckých prusko-ruských vojsk. Proto prchali obyvatelé z této válkou postižené oblasti houfně do Čech, kde vládl zatím klid a mír.
I v severočeském městě Rumburku se usadilo mnoho běženců a čekalo, až bude příznivá doba k návratu. Pražský mírový kongres vzbuzoval sice určité naděje na brzký konec války, avšak jeho závěr přinesl lidem jenom zklamání. Ani Rumburk si dlouhého klidu neužil a v polovině srpna 1813 zde padly první výstřely, a to když francouzská hlídka na koních narazila na Žitavské ulici na rakouské vojáky. Po krátké přestřelce se Francouzi stáhli
zpět do saského Seifhennersdorfu. Nedlouho nato přicházejí po silnici do saského Neugersdorfu Francouzi se svými polskými spojenci do Rumburku. Na dvoře zámku vyjednává francouzský generál Lefevré s vrchním lichtenštejnským správcem a rumburským starostou a žádá zásoby pro dvanáct tisíc vojáků a krmení pro tři a půl tisíce koní. Tak vysoké požadavky nebylo město schopné splatit, a proto se vydali správce a starosta v doprovodu francouzského důstojníka za císařem Napoleonem, kterého našli poblíž města Görlitz. Císař nařídil snížení dávek a dal starostovi záruku, že město zůstane ušetřené. O dva dny později přichází do Rumburku generál Vandamme s dvaačtyřiceti tisíci muži, takže se stav vojska ve městě náhle zvyšuje na padesát čtyři tisíc mužů a několik tisíc koní.
Francouzi měli svá ležení poblíž Seif-hennersdorfu na Fenclovém vrchu a v Aloisově, v prostoru dnešního Zámečku. Nemalé starosti mělo město s obstaráváním zásob pro tak početné vojsko, neboť úroda na okolních polích byla vesměs rozježděna a podupána. Na náměstí, vedle městského kostela, se porážel dobytek. Nakonec si celé město oddechlo, když 24. 8. 1813 Francouzi opustili Rumburk. Avšak dlouho se z toho neradovali, neboť už 1. 9. 1813 přicházejí do města polští spojenci o síle jeden tisíc mužů pod velením generála Weisenhofa. Tentýž den přivedl v noci, za svitu pochodní, polský generál a napoleonský maršál Poniatowski do Rumburku dalších patnáct tisíc vojáků. Z chování vojáků bylo patrné, že jsou na ústupu a mají v patách Rakušany pod velením generála Bubna. Maršál Poniatowski hodlal za městem klást Rakušanům odpor, ale nakonec, k radosti obyvatel, k tomu nedošlo a Poláci opustili 2. 9. před půlnocí město.
Ze spojeneckých armád přišel do města 12. 9. 1813 generál York se čtyřiceti tisíci pruských vojáků a chtěl zde vojákům dopřát několik dnů odpočinku, ale kanonáda, která byla slyšet od Drážďan, ho přiměla k tomu, že druhý den Rumburk opustili. Ruští spojenci se objevili ve městě 21. 9. 1813 o síle dvaadvacet tisíc mužů, ale po krátkém odpočinku opustili město. I v dalších dnech procházejí Rumburkem spojenecká vojska až do doby, než byla francouzská armáda definitivně poražena u Lipska v „Bitvě národů“ ve dnech 16. až 19. 10. 1813. Teprve tehdy pominuly obavy a strach obyvatel Rumburku. Klid se vrátil opět do města. Rudolf Tilke, r
