ČLOVĚK, KTERÝ MĚ PROVÁZÍ CELÝM ŽIVOTEM

Tištěné noviny 19/2013 | 4. 11. 2013 | Nezařazené

Oprchal Jan

S velkým smutkem oznamujeme, že dne 30. 9. 1996 ve věku 76 let náhle zemřel Jan Oprchal, bývalý ředitel a profesor rumburského gymnázia. Celý svůj život věnoval práci s mládeží, sám byl vynikajícím atletem, volejbalistou a košíkářem, a to až do svého vysokého věku. Svou lásku ke sportu přenášel na desítky a stovky svých studentů. Čest jeho památce. To byla zpráva, nad kterou se pozastavila srdce nemalého množství lidí. Proč? Protože odešel dobrý člověk.

Jan Oprchal se narodil 2. 6. 1917 v Kopřivnici jako prostřední ze tří dětí. Už od mládí se věnoval sportu a rozhodně se nešetřil. Košíkové, volejbalu a atletice, oblastem svého působení, se věnoval v těch nejvyšších soutěžích.

V roce 1919 se Oprchalova rodina přestěhovala do Nymburka, kde začal později navštěvovat obecnou školu a reálku. Po ní odešel do Prahy studovat tělesnou výchovu a zeměpis. Když byl ve čtvrtém ročníku, byly české vysoké školy zavřeny a Oprchal musel začít pracovat. Po válce však svá studia dokončil a začal se učitelství věnovat naplno. Vyučoval na gymnáziu v Nymburce, v Poděbradech a Mladé Boleslavi. Mezi tím stihl ještě absolvovat vojnu.

Po válce pochopitelně chyběli učitelé v pohraničí. V roce 1948 se tedy jednatřicetiletý Jan Oprchal s manželkou přestěhoval do Rumburku a začal učit na zdejším gymnáziu. Byl členem sportovní komise města, spolupracoval s některými jednotami a své cvičence dokázal dovést až na Spartakiádu na Strahov, kam postupovali jen ti nejlepší z nejlepších.

Jan Oprchal byl také pořadatelem asi deseti soutěží v běhu Rumburské vzpoury. Vedl ke sportu i mladší generaci a využíval ve svém výchovném působení svých zkušeností ze skautské výchovy. Ne všichni měli ale pochopení pro žluté a hnědé skautské šátky.

V letech 1951-1958 působil Jan Oprchal jako ředitel rumburského gymnázia. Na Oprchala si při příležitosti posledního rozloučení s ním vzpomněl v tomto duchu i poslanec Parlamentu České republiky z let 1990-1996 Josef Ježek, absolvent rumburského gymnázia: „Jana Oprchala jsem znal jako sportovce tělem i duší. Je jisté, že sportovní zásada fair play znamená současně silný smysl pro skutečně demokratické poměry. Proto tento profesor tělesné výchovy nemohl vykonávat funkci ředitele jinak.“

Bývalý profesor gymnázia v Rumburku Emil Tuma připomněl Jana Oprchala jako velmi přívětivého a empatického: „Když jsem byl v červnu 1951 jako novopečený kantor ustanoven na rumburské gymnázium, považoval jsem za slušné napsat panu řediteli Duškovi dopis, že se těším na práci na škole a že bych rád někdy do Rumburku zajel seznámit se se svými budoucími povinnostmi. Odpověděl mi, že nemusím jezdit, že tělocvikář Jan Oprchal přijede do Nymburka začátkem srpna a bude mne informovat o práci na gymnáziu. A tak se také stalo.“ Vzpomněl i na to, jak se ho Oprchal ujal, když Tuma o pár týdnů později přijel poprvé v životě do Rumburku. Profesor tělocviku na něj čekal na nádraží, pomohl mu se zavazadly, prozatím k sobě domů, než mu zajistil podnájem v sousedství. Tuma se díky Oprchalovi cítil od začátku v Rumburku příjemně a jako doma. „Chci zde poděkovat Janovi za vše dobré, co jsme společně s ním na škole prožili. Činím tak i za své kolegy a kolegyně. Když jsme se v den oslavy výročí školy loučili, přikazoval mi, ať ho zase jednou přijdu navštívit. Slíbil jsem, že ano. K svému zármutku už ten slib nesplním,“ posteskl si v Rumburských novinách v roce 1996.

Jan Oprchal během svého působení na mladší generace dokázal dovést basketbalisty ke krajskému přebornickému titulu a také dopomohl Pekárkovi k titulu mistra ČSR ve vrhu koulí a Jamulákové ke stejnému titulu ve skoku vysokém. Jeho činnost byla ale daleko pestřejší. Pořádal turnaje třeba i v odbíjené a lehké atletice, závody ve sportovní gymnastice, utkání v kopané a v plavání a mnoho dalších.

Fair play nejen ve hře

Když se vysloví jméno Jana Oprchala, hned po sportu spoustu lidí napadá férovost, optimismus, vitalita, práce, obětavost a dobrota. Všemi těmito vlastnostmi tento muž oplýval a mnozí se toho od něj mohli hodně naučit.

Kacířské tábory ve skautském duchu

Jan Oprchal přišel v roce 1955 za Emilem Tumou s nápadem, že by bylo dobré organizovat pro děti prázdninové tábory. Několik příslušníků mladé učitelské generace zajásalo a nakonec zjistilo, že je o tábory zájem ze strany dětí i jejich rodičů. První tábor se konal v roce 1956 ve čtyřech turnusech vždy po třiceti dětech v údolí říčky Chřibské Kamenice. O rok později stejný tábor na stejném místě způsobil Oprchalovi velké komplikace. Byl totiž obviněn, že na táborech praktikuje skautskou výchovu. Bylo mu to dáváno za vinu, bylo to prý špatné, ač tytéž táborové prvky byly později nedílnou součástí táborů. Oprchala to ale stálo ředitelské místo.

Mezi námi jsou stále tací, kteří na profesora Oprchala vzpomínají, a to velmi rádi a s úctou. Byl to výjimečný člověk, který byl spoustě lidí vzorem. Čest jeho památce.

Jan Pospíšil, radní města

 

Vytisknuto z webu Rumburské noviny: http://archivrn.rumburk.cz

URL příspěvku: http://archivrn.rumburk.cz/2013/11/04/clovek-ktery-me-provazi-celym-zivotem/