Reakce na článek „Občane, teď hlavu lámej si. Parky, nebo pralesy?“ z Rumburských novin číslo 21

Tento rozhovor vznikl jako reakce na článek v RN ze dne 7. listopadu 2013 „OBČANE, TEĎ…?“.

Jedná se o fiktivní neformální rozhovor neexistující a tudíž naprosto ideální redaktorky Ingrid Kudlankové se spoluautorkou petice proti kácení v Rumburku, občankou Dagmar Fohlovou.

Spolu s Ingrid doufáme, že se dostane našemu rozhovoru tolik pozornosti a palcových titulků, jako zmiňovanému článku v RN. Tento článek bude v této podobě šířen i po veřejné síti, tištěný bude vystaven u spřátelených stran.

Co vás vedlo k sepsání petice?

„Asi pocit naprostého zmaru a beznaděje rostoucí geometrickou řadou s lidskou lhostejností. Od roku 1995 zde mám trvalé bydliště, za tu dobu jsem zažila péči – nepéči o stromy až do dnešní podoby. Skóre městem vysazených stromů ku městem pokáceným je naprosto žalostné, zasazené spočítáte na prstech jedné ruky a ty vykácené se pomalu i se slavnou prořízkou přehoupnou přes stovku. Někdy si říkám, co si ještě jako občané necháme od města líbit.“

Město uvádí, že jste jako občané
věděli o revitalizaci parků.

„Domluvme se, paní Ingrid, na pojmu obnova místo revitalizace. Pro mě jako učitele je revitalizace spojena s likvidací následků průmyslové činnosti, povrchové těžby, skládkami, odkalištěm, kdy je území navráceno do původního stavu před činností, kterému samozřejmě předcházela nějaká sanace. Tady se ale nejedná o mrtvé území, tady se přece jedná o konkrétní parky – geotopy, které jsou živé a fungují, některé už od roku 1854. Parky se každý rok zazelenají, provoní, ožijí hmyzem, ptactvem, schází se zde studenti, milenci opilí láskou, večer už jen ti opilí a mnohdy jinému způsobu života nepřizpůsobiví. Lidé v nich vyhledávají stín, protože na našem krásném náměstí si ho moc neužijí. Vždycky, když jdu v létě po rozpáleném náměstí, vzpomenu si na tu anekdotu z blázince, která končí slovy: »…a když budete hodní, tak vám sem příští rok napustíme i vodu, jinak v zimě by tu mohlo být kluziště.« Kdo prostě nedojíždí každý den autobusem do práce, do školy, zřejmě nepochopí, že vzrostlý strom je v létě k nezaplacení.“

Ale teď vážně, jak je to
s informováním občanů?

„V RN a v usnesení ze zastupitelstva jsem schválně hledala informace typu: kdy byla vyhlášena veřejná soutěž na revitalizaci parků, kolik bylo přihlášených projektů, kdo posuzoval projekty, který projekt vyhrál, kdo provedl nezávislý dendrologický průzkum, kolik padne stromů, jaké jsou předpokládané náklady, kolik má město financí na samotný projekt, zda měli zastupitelé a občané možnost připomínkovat dané projekty… Prostě všechny informace, které běžně městské úřady v jiných městech zveřejňují na svých stránkách a vývěskách. A ono nic, jen kusé informace, že se budou parky revitalizovat, na zastupitelstvu pak maximálně rozpočet. Zeptala jsem se některých zastupitelů na obnovu parků, odpověděli, že byli informováni. Poté jsem se zeptala, zda byli také informováni o rozsahu pokácených dřevin, a při celkovém čísle pokácených stromů bylo vidět, že byli poněkud zaskočeni.

Navíc když nejste účastníkem řízení, nemáte šanci se k patřičným informacím o kácení vůbec dostat. Je určitě chvályhodné, že si konečně město vzalo příklad z Krásné Lípy, jenže představitelé tohoto města dané informace před svými obyvateli neutajují, naopak je zveřejňují a hlavně vysvětlují. Navíc péče v Krásné Lípě je systematická (už cca 15 let) a byla konána pod odborným dohledem významného, dnes již zesnulého (2011) dendrologa a zahradníka pana inženýra Karla Hiekeho.“

Vy nechcete hezké parky?

„Ale naopak. Všude kam se dostanu, navštívím nejenom zámky a hrady, ale prolezu náměstí, parky, kostely, hřbitov. Mám ráda jak ty klasické francouzské zámecké parky, jako jsou na zámcích Dobříš nebo Pilnitz, tak i obdivuji zahrady v Drážďanech a samozřejmě na Hradě. Stejně tak mám ráda klasické zámecké obory jako v Lánech nebo anglický park v Lednicko-valtickém areálu, ale stejně když se z cest vracím domů do Šluknovského výběžku, neustále mě uchvacuje jeho zeleň, a proto mi záleží na každém zdravém stromu, byť je křivě rostlý. Z těchto důvodů jsem zastáncem toho, aby se kácelo s mírou a jenom ty stromy, které nelze ani po ošetření uchovat.“

Byla jste některými občany
označena za šiřitelku nějakého
podezřelého materiálu.

„Musím se pouze pousmát, materiály, které jsem dostala do ruky, byly a jsou originály, které jsem pouze naskenovala, aby s nimi byla snadná manipulace. Navíc jsem po přečtení právě těchto materiálů, včetně dendrologického posudku zjistila, že jsou posudky na každý strom psané jako přes kopírák.“

Uvedete nějaké příklady?

„1. Všechny stromy jsou na tom špatně, mají dožití 5 až 10 let. Když jsou na tom tak špatně, proč nás město neinformuje, že jsme při každém vstupu pod tyto stromy v ohrožení života?

2. Stromy a koruny jsou křivě rostlé, hrozí zřícení. Každý strom je jedinečný, rozloze koruny a naklonění stromu odpovídá rozlohou i kořenový systém.

3. Stromy jsou v této oblasti naprosto druhově běžné, dendrologicky nevýznamné. To je sice možné, ale uplatnily se jako druhově odolní jedinci.

Pan Latislav si stěžuje na zaplevelený trávník, zahoustlé koruny stromů. Mám pocit, že pláče na špatném hrobě. Bohužel zaplevelený trávník nikdo neposekal a zahoustlé koruny nikdo neprořezal. Svědčí to o tom, že mnoho let byla péče o tyto parky zanedbávána. Změnila se snad za posledních 15 let firma, která se o naše parky stará? Byl nějaký úředník potrestán za to, že si nepohlídal plnění úkolů, které vyplývají ze smlouvy?

Nemůžete se divit, že mě to připravované masivní kácení dřevin v parcích nenechá v klidu.“

Vy nesouhlasíte s názorem,
že uvedení autoři projektu jsou
nejlepší možní?

„Sama jsem si zjišťovala informace o autorech jediného a tudíž vítězného projektu. Nikdo jim jejich úspěchy neubírá, ale i v Toušni padlo ze 120 stromů 51 kusů. Dotklo se mě vyjádření, že jediných pět akátů, které znám v parkové úpravě v Rumburku pouze v parku U Pošty, jsou zde označovány za naprosto běžné. V podmínkách Šluknovska nikoliv, v podmínkách středních Čech ano. Akáty jsou například součástí lesů podél meandrů Berounky, často je používali pro zpevnění terénu, navíc jako jedny z mála snáší zasolení půdy, kterého si u zastávky Bytex užily za dobu existence určitě dost.“

Kdy jste poprvé viděla uvedené
návrhy na obnovu parků?

„22. 10. tohoto roku jsem velmi rozčílená potkala členku rady paní Houdovou (to jsem zrovna dočetla ty naskenované dokumenty) a hned druhý den jsem měla možnost naprosto bez problémů nahlédnout do daných projektů. Každý park má vlastní projektovou dokumentaci, protože jsem zvyklá pracovat s mapami a plány, nepřišlo mi to nesrozumitelné. Měla jsem pocit, že některé informace působí poněkud absurdně. V RN byly použity plány pro novou zeleň, ale chybí vysvětlení, proč je zmenšená plocha v parku U Pošty v ulici Fr. Nohy. Domnívám se, že se jedná o budoucí parkovací plochu. Znamená to snad, že park bude o celý parkovací pruh menší? Vykácená zeleň bude nahrazena hracími stolky z odolného materiálu, kde si budete moci zahrát třeba šachy, dámu nebo karty. Jenom nevím, jestli vás u toho nebudou rušit lidé, když se zastávka (i WC) po 16. hodině zavírá. Doporučuji zajít na patřičné oddělení a prohlédnout si projekty podrobně.“

Chcete tedy celý projekt ukončit

„Ne, chci jenom rozumné ošetření stromů za rozumnou cenu. Proč mají být všechny parky v našich městech podle jednoho vzoru a módní vlny? Podívejte se, jak si jsou ty nové – zrevitalizované parky podobné. Citovaná Krásná Lípa má nádherný lesopark u hřbitova, a to i přes velký rozsah pokácených, skutečně nemocných stromů. Ve Šluknově mají také krásný zámecký park. Navíc obě města stále zakládají nově osázené lokality a pracují pro občany a s občany.“

Chcete něco představitelům města vzkázat?

„Chce-li město skutečně revitalizovat nevzhledné plochy, míst pro oživení a navrácení k původnímu krajinářskému účelu je v našem městě dost, stačí jenom chodit pěšky po městě a dívat se kolem sebe.“

Děkuji za rozhovor.

 

Občanka D. Fohlová