Hrdý Budžes nebyl ani indián, ani partyzán. Osmileté děvče komentuje počátky normalizace

Hrdý Budžes totiž vůbec nebyl. Jedno z mnoha zjištění, která Helenku Součkovou-Freisteinovou utvrdila v tom, že život asi nebude jen procházka růžovým sadem. Napomáhá tomu i neexistence Ježíška, protože jinak by Helenka dostala k Vánocům „ty velký fixy, kde je i oranžová a růžová“, napomáhá tomu ale i tehdejší režim. Děj je zasazen na počátek sedmdesátých let minulého století a doba se v něm odráží místy méně, místy až děsivě moc.

Věčně zahloubaná žákyně druhé třídy základní školy žije v Ničíně se svou maminkou, herečkou, s nevlastním tatínkem, který je také herec, a s malým bratrem Pepíčkem. Svého pravého otce nezná a ke všemu trpí nadváhou. Ideální výchozí stav k tomu, aby se Helenka naučila brát posměšky od spolužáků s alespoň malou rezervou, aby si trapné situace příliš nepřipouštěla a nejedla víc než „jeden, v nejhorším případě dva vanilkový rohlíčky“.

Trošku trop na nervy

Helenka je hodná! Jen má „všelijaká nedorozumění“. Možná pramení z toho, že Helenka pochází z herecké rodiny a spousta věcí je u divadla jiná, prostě „to tak u divadla chodí“. A taky to neustálé přemýšlení o všem, co se stane a co by se stát mohlo. Život je plný nástrah a Helenka je z nich „trop na nervy“. Maminka si z ní dělá legraci, když je nablízku Luděk Starý, který se Helence líbí. Ve škole na ni spolužáci volají „Mobydyk“ nebo „Frankensteinová“. Ale život má i své světlé stránky. Helenkou milované divadelní zájezdy se souborem nebo okamžiky čiré radosti, jako ta chvíle, kdy dostala od rodičů svolení k tomu, aby chodila do Jiskřiček, i když „Jiskřičky jsou prý malí komunisti“.

Nečekaně úspěšná hra

Divadelní hra Hrdý Budžes je dramatizací stejnojmenného bestselleru Ireny Douskové, diváky oblažuje už více než deset let a Barbora Hrzánová za ztvárnění Helenky získala v roce 2003 cenu Thálie za mimořádný ženský jevištní výkon. Na skoro tříhodinové představení v Rumburku přišlo 11. 2. do Domu kultury Střelnice asi 350 lidí a podle toho, že se začínali smát před vtipnými pointami, bylo jasné, že hru dávno znají, ale i tak ji chtěli vidět znovu – naživo. Výkon Barbory Hrzánové v hlavní roli, Jarmily Vlčkové i Libora Jeníka byl vynikající i přes fakt, že hrát deset let stejnou hru musí být poněkud náročné. Diváci všechny tři nakonec několikrát potleskem vyzvali na děkovačku.

„Stanislav Kostka Neuman, A hrdý buď. A hrdý buď, žes vytrval, žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí…“

pem