V květnu uplynulo již 96 let od Rumburské vzpoury

Ve středu 21. 5. se uskutečnil pietní akt, při němž si přítomní připomněli událost, která do dějin vešla pod názvem Rumburská vzpoura.

V 10.00 hod. začal pietní akt u pomníku popravených za místním hřbitovem. Aktu se zúčastnili zástupci měst Rumburk a Nový Bor, z pozvaných starostů Roman Forfera z Rybniště, někteří zastupitelé, radní, baráčníci a veřejnost. Akt dále pokračoval v 10.20 hod. u sochy Nepokořený v Parku Rumburské vzpoury. Událost si připomněli také v Novém Boru, i když několik dní před aktem v Rumburku.

 

Hrdinství, za které se platí

Rumburská vzpoura propukla 21. 5. 1918, tedy před šestadevadesáti lety. Pětašedesát mužů v čele s Františkem Nohou odepřelo poslušnost svým velitelům tím, že na ranní nástup přišli oproti rozkazu s puškami. Přidávali se i další vojáci. Nakonec jich bylo sedm set. Vedení vzpoury se podařilo navázat kontakt s královéhradeckým 18. pěším plukem umístěným v České Lípě, přenesení vzpoury i tam bylo nadosah. Vzpoura by mohla přerůst v revoluci, která byla tenkrát na spadnutí.

Vzbouřenci se vydali na pochod k Novému Boru. Tam však byli obklíčeni a rozprášeni vojsky rakousko-uherské armády složené z převážně česky mluvících vojáků královéhradeckého 18. pěšího pluku.

O osm dní později, 29. 5. 1918 brzy ráno, byli tři vůdci povstání, František Noha, Stanko Vodička a Vojtěch Kovář, zastřeleni. Téhož dne večer bylo zastřeleno ještě několik vojáků, kteří k tomu byli odsouzeni stanným soudem v Rumburku a Novém Boru. Někteří vyvázli s mnohaletým umístěním do vězení, například do terezínské pevnosti, nebo byli posláni na frontu.

Podle historika Jindřicha Marka byla květnová vzpoura vojáků v Rumburku jednou z nejvýznamnějších událostí vedoucí k 28. říjnu 1918, není tedy zajímavá jen z hlediska regionálních dějin.

 

Připomínka bez dětí a mládeže

Organizátoři pietního aktu byli překvapeni tím, že se ani jedné části piety neúčastnila ani jedna základní škola ani gymnázium, ač o akci věděli jejich zástupci. Na pomník nad hřbitovem se přišla po oficiálním aktu podívat pouze jedna z rumburských školek.

pem