Se starostou Rumburku Jaroslavem Trégrem o jeho dvouletém působení na radnici

Ve dnech 10. a 11. 9. se konají volby do obecních zastupitelstev. Z nich vyplyne i to, zda bude mít Rumburk nové vedení, zčásti nebo celé nové vedení. Jaroslav Trégr tedy ke konci volebního období shrnuje, jaké byly poslední dva roky, které ve vedení města strávil.

 

Připomeňte v úvodu čtenářům,
kdy a za jakých okolností jste
se stal starostou…

Došlo k tomu tak, že jsem dostal nabídku a rozhodl jsem se ji akceptovat a kandidovat za ČSSD do zastupitelstva města na jedné z „nevolitelných“ pozic. Nakonec jsem byl na kandidátce na devítce. V polovině toho volebního období došlo k rozkolu v ČSSD a postupně byl z funkce odvolán místostarosta a funkce se vzdal i tehdejší starosta. Koalice mě tehdy oslovila, jestli bych v té situaci nemohl pomoci tím, že bych šel do vedení města. Později zaznělo i to, že by bylo nejlepší, kdybych šel zastávat post starosty, což jsem po úvaze a zjištění svých kompetencí přijal. Nešel jsem tenkrát do voleb s ambicí stát se starostou, jen jsem akceptoval situaci. Šel jsem do neznáma, nebyl jsem na to předem připraven. Zároveň bych ale chtěl říci, že pro město neznamenal můj nástup dvouletý nouzový režim. Naopak město fungovalo úplně běžně a možná díky změně úhlu pohledu, protože do vedení města přišel někdo úplně nový, došlo k pohybu některých věcí, které by jinak zůstaly nezrealizovány nebo nevyřešeny.

Jak byste shrnul své působení na pozici starosty Rumburku?

Člověk těžko hodnotí sám sebe. V počátku jsem měl obavu nastoupit na post po někom, kdo byl starostou deset let. Byl to zkušený politik a po něm jsem přišel já, zelenáč, který až tak moc o komunální politice nevěděl, nicméně jsem zjistil, že po dlouholetém starostovi tady nezbyly kdovíjaké úžasné věci. Zjišťoval jsem, že oblasti, které měl mít starosta v dikci, dost kulhají, takže jsem je rozjížděl od píky. Některé věci, například preventivní část bezpečnosti obyvatel, sociální politika nebo zaměstnanost přes národní i unijní projekty, se zde dělaly ryze formálně. Já jsem se se svým týmem snažil přejít z formální roviny ke konkrétním krokům, které pomáhají a snad ještě budou pomáhat k tomu, aby se tu lépe žilo. Povedlo se nám posunout kulturu a sport blíž k lidem díky nově vzniklé organizaci Dům kultury Střelnice a sportoviště města Rumburk. Jednoznačně pozitivně vnímám asistenty a preventivu z městské policie. Pokročili jsme ve spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování tím, že jsme zahájili opravdu konstruktivní spolupráci, která přináší pozitivní výsledky, aby nedošlo k dalším nepokojům, eliminujeme potenciálně rizikové jevy. Tato eliminace spočívá třeba v dobrém zmapování města pomocí preventisty a asistentů prevence kriminality, o drobnostech ve městě víme daleko víc, v předstihu vnímáme malinko větší migraci po městě, do něj nebo z něj. Tyto rizikové prvky v předstihu dovedeme řešit. Předcházíme tomu, aby lidi měli důvod reagovat jako v srpnu 2011.

 

Co považujete za svůj největší úspěch na této pozici?

Město je daleko víc k žití. Když se potkáte s běžnými občany, potvrdí vám to. Nevidí jen to negativní, co se tu snaží někdo rozšířit. Lidé obvykle reagují pozitivně na to, kam se město ubírá, jak se rozvíjí a jak vypadá. Vedle investičního rozvoje, který je k tomu nezbytný, je tu plno věcí, které město posouvají, například sport, kultura, ale i jiné oblasti – snaha přiblížit zájmové činnosti méně majetným, abychom eliminovali negativní společenské jevy. Chceme umožnit všem, aby měli zájmy a mohli se vyžít.

Město teď vnímám jako otevřenější pro všechny. Vždycky tu bude nějaká skladba, například sociálně slabí, střední vrstva a bohatí. My musíme dokázat myslet na všechny. Proto podporujeme akce ve městě ať už pro nejmenší formou mateřských center, nebo pro ty starší v klubu seniorů. Podporujeme obecně spolkové aktivity.

 

Co se vám naopak nepovedlo tak, jak jste zamýšlel?

Jednoznačně změna stylu práce městské policie, která stála v programu ČSSD. Neříkám, že jako jednotlivci jsou k této práci nevhodní, ale nevyhovují představám o tom, jak by městská policie měla optimálně fungovat.

Příčinu toho vidím v dlouhodobém nezájmu vedení města o tuto složku. Městská policie fungovala, jak sama uznala za vhodné, nebyla řízena vrcholově a neměla dané žádné cíle. Druhá věc je, že strážníci jsou vůči vedení města permanentně v opozici a jsou ovlivněni kauzou, která se objevila. Celý problém je navíc zabalen v tom, že se městská policie stala politickou organizací, kterou si opoziční zastupitelé berou jako nějakou záštitu a mají tendenci ze strážníků snímat pracovní povinnosti.

Já jsem přesvědčen, že lidi pod sebou prostě musíte řídit, jinak nastane chaos. Dlouho trvalo prosadit nástroje řízení a zpětné kontroly, ty dnes v plné nahotě ukazují, že městská policie byla dlouhodobě neřízena. Její restart je tedy velice obtížný. Kdyby se povedlo změnu stylu práce městské policie učinit, měli bychom potom v ruce všechny nástroje k tomu, aby město bylo bezpečnější.

 

Stalo se za období, kdy jste byl starostou, něco, co vás překvapilo,
ať už příjemně, nebo nepříjemně?

Nepříjemně mě překvapilo to, co dnes graduje – vyhrocené postoje několika skupin ve městě, které jsou bez jakýchkoli okolků a za každé situace rozhodnuti převzít vedení města. Přitom kroky, které celou dobu činí, jdou proti občanům a městu jako takovému. Každý by si měl přebrat sám, jestli ta současná negativní kampaň vůči městu je vedena z radnice, nebo odjinud. My na radnici jsme vedeni snahou, aby město mělo jiný kredit, než mu někdo přilepuje vyráběním různých kauz a medializací každé hlouposti. V jiných městech se objevují stejně problematické věci a medializace je téměř nulová, je to zkrátka laciný způsob, jak upoutat pozornost.

Nepříjemně mě překvapuje každá politizace věci nebo záležitosti, která by politikou být neměla, například nemocnice nebo městská policie. Tyto věci by se měly řešit, neměly by sloužit k tomu, aby z nich někdo „třískal“ politické body.

Stejně nepříjemné bylo zjištění, jak prvky politiky i systému veřejné správy neskutečně brzdí věci, které by bylo možné pro město udělat. Jsem bývalý odborář a dlouho jsem byl manažerem firmy, kde šla spousta věcí provést rychle. Ve veřejné správě trvá i měsíce, než se k něčemu dopracujete. Někdy to potom už i pozbývá smyslu.

Příjemně mě překvapilo, že jistá zkostnatělost, která byla na radnici, se dala pozitivním vedením rozhýbat. Nejde to tím stylem, že bych jako starosta pronesl „já jsem někdo a vy mě budete poslouchat“, je to hodně o komunikaci. Ta funguje. Řízení města je týmová práce politiků i lidí, s nimiž najdete společnou řeč a děláte s nimi pozitivní kroky. Musí vám také ale umět říci třeba i to, že jste právě šlápl vedle.

Vnímám tedy to, že starosta je hlava města, ale sám o sobě, když tu bude sedět jako modla, tak nezmůže nic. Je potřeba mít k tomu další lidi a fungovat s nimi v nějakém souznění. Pozitivní je to, že jsou tu lidi, s nimiž to takto dělat jde.

Příjemné je to, že se město sice někdo snaží očerňovat, ale vyjedu-li na jednání někam jinam a mluvím tam s lidmi, kteří nejsou tímto zasaženi, tak jsou ochotni připustit, že se město někam posunulo. Kroky, které děláme, jsou vnímány pozitivně. Město není v rámci státu vnímáno jako nějaká tragédie.

 

Kdy a proč jste se rozhodl, že budete znovu kandidovat v komunálních volbách?

Jsou tu hned dva motivy. Ten první, osobní, je takový, že člověk, který je neustále dehonestován, si říká, jestli to má zapotřebí. Na druhou stranu ale vnímá pozitivní výsledky své práce a také tuší, že lidem z „druhé strany“ jde o to, aby se ho zbavili. Nechci ustupovat bez boje z cesty těm, kteří si naplánovali, že mě a hlavně kolegu Darka Švába zničí, i kdyby mě měli pověsit na kandelábr. Potom je tu druhý motiv, ten pragmatický. Dva roky, které jsem dělal starostu, jsou málo na realizaci představ, které jsem si vybudoval. Je to málo času v oné zkostnatělé rovině veřejného sektoru. V současné době jsou připravené různé realizace akcí.

Abych to shrnul – bylo to těžké dilema z jara tohoto roku, zvlášť po lednovém zastupitelstvu. Nakonec jsem si řekl, že do toho půjdu.

Chtěl byste obhájit funkci starosty města, nebo byste se radši na dění v Rumburku podílel z jiné pozice?

To nejde tak úplně říct. Karty rozdají voliči ve volbách. Pokud budeme v zastupitelstvu, je otázkou, zda budeme mít koaliční potenciál. Pakliže ano, stále bude ve vzduchu viset otázka, zda budeme schopni domluvit se s někým na způsobu vládnutí. Nezříkám se odpovědnosti z postu starosty, ale bude-li vůle jiná, prostě jím nebudu. Velmi by také záleželo na týmu lidí, který by se mnou pracoval, s nímž bych se o vedení města podělil. Záleželo by tedy na tom, kdo by se mnou měl být ve vedení, co by byl schopen dělat a které kompetence by mohl zastat.

Co byste vzkázal voličům?

Hlavně aby šli volit v co největším počtu, protože potom mají morální právo hodnotit odvedenou práci zvolených zástupců. Potom taky to, aby nepodléhali krokům v předvolební kampani a aby hodnotili dlouhodobě vzlet města, aby rozhodovali hlavou, ne jen srdcem.

pem