Česká Vietnamka o svém pobytu v Německu

Linda – Nguyen-My Suong strávila v srpnu a září čtyři týdny na stipendijním pobytu v Německu. Patřila mezi nejlepší řešitele Soutěže v německém jazyce (Deutschwettbewerb), která je nabízena asi ve sto čtrnácti zemích světa. V Čechách je tato soutěž realizována na školách, které nabízejí Deutsches Sprachdiplom. Letos byla zvláštní cena nejlepším studentům udělena poprvé. Linda patřila v Čechách mezi osm nejlepších. Je nutné dodat, že na naší škole byla úspěšná i Kateřina Salomonová, která strávila tři týdny v Marburgu.

Lindo, můžeš krátce popsat, jaké podmínky jsi musela splnit, abys v soutěži byla úspěšná?
Já jsem se k tomu dostala přes Soutěž německého jazyka (Deutschwettbewerb), která se skládala ze tří částí. V první části jsem se měla nahrát, jak předčítám text, který jsem dostala. V další části jsem mluvila dvě minuty o zadaném tématu, který jsem také nahrávala, a na závěr jsem napsala esej.

A která část soutěže myslíš, že oslovila porotu natolik, že jsi byla vybrána mezi osm nejlepších v Čechách?
Podle mého názoru jsem u poroty zabodovala písemnou prací, kde jsem psala o své rodné zemi.

Získala jsi tedy čtyřtýdenní pobyt v Německu. Jaký program jsi během té doby absolvovala?
Tento program byl naplněn dvěma týdny cestování Německem a dvěma týdny pobytu, kde jsme poznali, jak se žije v typické německé rodině.

To jsi tedy procestovala pěkný kus země. Které město na tebe nejvíce zapůsobilo a proč?
První město, ve kterém jsme strávili pět dní, byl Bonn. Byl velmi přátelský. Za tu dobu jsme navštívili spoustu památek a poslední den v Bonnu jsme oslavili „mezinárodní večeří“, kde se všichni účastníci z různých zemí setkali a přednášeli krátkou prezentaci o své zemi.
Poté jsme jeli na pět dní do Mnichova. Tam jsme zavítali například do známého pivovaru (Weihenstephan), navštívili Muzeum BMW, největší biergarten a byli jsme i na nejvyšším vrcholu Německa Zugspitze. Mým největším zážitkem z Mnichova byla návštěva Olympijské věže o půlnoci, z které jsme viděli nádherně osvětlené město.
Poslední zastávkou a vrcholem Německa byl Berlín. Ten se mi ze všech měst líbil nejvíce, zapůsobil na mě díky své historii, moderní architektuře, multikulturnosti, ulicím a hlavně svými občany, protože většina z nich byli mladí a „styloví“. Zde jsme strávili šest dní a navštívili jsme německý parlament, technickou univerzitu, Braniborskou bránu, byli jsme se koupat v jezeru Tegel. Velký dojem jsem měla z berlínské „street-art“ části, kde se výtvarníci volně vyjádřili svými uměleckými díly na zdích budov a my jsme si mohli také zkusit nasprejovat graffiti.

Zdá se, že pobyt v SRN byl opravdu luxusní záležitostí.
To rozhodně byl, jelikož jsme byli ubytovaní v hotelích, do Německa i nazpátek do Česka jsem letěla letadlem a každý den jsme chodili do drahých restaurací.

Chodili jste i do školy? V čem se ti německá škola zdála jiná?
Po cestách Německem následovaly dva týdny v Mönchengladbach u rodiny, kde jsem chodila normálně do školy a podnikala výlety s mojí hostitelskou rodinou a školou, např. do Düsseldorfu, Kolína nad Rýnem a Xantenu. Všichni hostitelé ostatních účastníků i má hostitelská rodina byli velice milí. Pořád jsme společně něco dělali, nebyl žádný den, kdybychom zůstali doma a nudili se. Do školy jsem chodila pouze na tři hodiny, z toho dvě hodiny byly konverzace němčiny a poslední hodinu jsme sledovali vyučování tamějších studentů. Německý školní systém se liší od českého hlavně způsobem vyučovaní a hodnocením. Myslím si, že tam učitelé komunikují více se studenty než u nás, podle toho je i hodnotí, jak se často hlásí. Testy nepíšou skoro nikdy, jen koncem čtvrtletí, ale zato dostávají příliš domácích úkolů. Jedna vyučovací hodina trvá devadesát minut a žáci maturují o rok dřív.

Pobytu se ale nezúčastnili jen Češi.
Seznámila jsem se tu hlavně s účastníky z mojí skupiny, v níž nás bylo celkem dvanáct. Byli to studenti z Černé hory, Turecka, Tuniska, Beninu, Madagaskaru a Česka. V rámci celého projektu ale Německo navštívilo asi čtyři sta padesát lidí.

A nakonec – co ti ten pobyt dal?
Za tuto možnost jsem opravdu vděčná. Byla to velkorysá nabídka, která se už asi nebude opakovat, protože jsem procestovala docela pěkný kus země, viděla jsem spoustu nádherných míst, poznala jsem život v jiné zemi, další jiné kultury a získala jsem plno přátel různých národností. Nikdy jsem netušila, že se dobře spřátelím s lidmi za tak krátkou dobu, ale po pěti dnech jsme si byli všichni blízcí. Pobyt mě obohatil spoustou zkušeností a nezapomenutelnými zážitky. Byl to dosud můj nejlepší měsíc prázdnin.

Mgr. Dita Hlaváčová
a Nguyen-My Suong