Rumburskému Hraničáři je sedmdesát

Data končící pětkou měla pro Rumburk, jako pro celou republiku a kousek světa, velký význam. Především návrat českého života v roce 1945. Vraceli se čeští občané a někteří z nich se hned po návratu rozhodli – ke spokojenému novému žití bude třeba i kultury a zábavy. Ačkoliv byli z různých koutů Čech, sešli se hned v srpnu a založili divadelní soubor. Protože tu byli i bývalí Rumburáci, pamětliví tradic, dali souboru staré, předválečné jméno Hraničář. První hra, Psohlavci, se uskutečnila už v říjnu 1945 a ke spokojenosti diváků, díky píli herců, následovaly další.

Aby se kultuře dařilo, potřebovala i dobré prostředí. To jí bylo dopřáno. Dnes opomenutý zchátralý Marx byl usilovnou snahou herců ve spolupráci s řadou občanů včetně odborníků upraven na divadlo, které mnohá města Rumburku záviděla.

Hraničář pilně hrál a hrál, léta ubíhala, najednou tu byl rok 1995 – padesát let práce. Velké, slavné výročí, padesát let, za kterých byla, jak uvedl pan Ledvinka, uskutečněna šest set čtyři představení. Díky za ně.

Současný rok 2015, je už dalších dvacet let práce, dvacet pět nastudovaných her, dvě stě padesát uskutečněných představení, celých sedmdesát let od „Hraničářského“ začátku. Naši Hraničáři hrají dál pod vedením paní Majky Koukolské a pana Radima Purcharta a rozdávají divákům krásné chvíle zábavy a pohody.

Patří jim za ně velký dík a do dalších let, určitě až do celé stovky, hodně zdaru, hodně úspěchu, prostě všechno nej, nej, nej přeje za všechny spokojené diváky Marie Zibnerová.

zb