Jak jsem se rozhodla vycestovat za čokoládou

(z cestovního deníku studentky rumburského gymnázia)

Mým velkým snem je cestování, proto jsem se rozhodla, že už je nejvyšší čas. Doufám, že pro další studenty bude článek o mém putování po Belgii impulsem a ujištěním, že k cestování nepotřebujete balík na účtu a bůhvíjaké zkušenosti.

Vypadá to jako bláznovství

Ne že byste nepotřebovali peníze, ale s dobrodružným duchem a ne moc velkou náročností se dá dost ušetřit. Tak hlavně – zapomeňte na ho(s)tely a motely. Nejlépe poznáte cizí kulturu tak, že budete s lidmi. A přesně to vám umožní www.couchsurfing.cz, popřípadě www.airbnb.com. Může to vypadat jako bláznovství, ale mě vždycky lákala a fascinovala možnost bydlet u někoho cizího, seznámit se s ním a skrz něj poznat kousek jeho země. A taky ušetřit, jak jinak. Zatím jsem takhle vystřídala čtyři hostující a musím říct, že na takhle fajn a zajímavé lidi jsem už dlouho nenarazila. Co se týče financí, krátkodobě se dá samozřejmě šetřit i na jídle. Belgie je fakt drahá, nejlépe vychází čerstvé pečivo z některého supermarketu. Já se teda popravdě moc neomezovala, protože mě přestalo bavit pořád přepočítávat.

Města i jídlo

Náplň mojí cesty spočívala v přejíždění mezi městy. Stihla jsem francouzské Lille, které mě moc nezaujalo (až na krásné a typické domy z červených cihel). Zde jsem si dopřála klasická jídla – croissant, Merveilleux (strašně sladký dezert, jehož nedojedený zbytek jsem věnovala bezdomovkyni) a welsch (hlavní jídlo – ještě teď je mi špatně). Prvním belgickým městem byly Bruggy – nejkrásnější město, které jsem kdy viděla a kde jsem poznala, že belgické pivo je vážně, ale vážně silné. Počet stupňů zde určuje opravdu míru alkoholu, nikoliv cukernaté složky. Tohle město je jako z pohádky, takže jen čekáte, kdy se tu v kočáře taženém koňmi objeví nějaká princezna nebo král. Další zastávkou byl Gent, který spojuje historické jádro s modernějším „obalem“ a celkově vytváří docela pěkné (studentské) místo, které rozhodně stojí za návštěvu. Místní specialitou jsou „Gentské nosy“, což jsou neskutečně přeslazené želatinové kužely, které chutnají po ostružinové marmeládě. A byly mojí nejhorší investicí.

(pokračování v příštím čísle)

 text i foto Jitka Zeiselová, oktáva A