VÝŽIVNÉ I.

České rodinné právo rozlišuje několik typů vyživovací povinnosti. Občanský zákoník upravuje vzájemnou vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi, mezi manžely, mezi ostatními příbuznými, směrem k rozvedenému partnerovi a směrem k neprovdané matce. V tomto příspěvku se podíváme na nejznámější druh vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem.

Základní pravidlo uvádí, že vyživovací povinnost k dítěti trvá až do doby, než je schopno se samo živit. Tento okamžik ale nelze ztotožňovat s dosažením zletilosti. Vyživovací povinnost může skončit i před dosažením osmnáctého roku věku, pokud dítě ukončí školu a v dalším studiu nepokračuje. A naopak může trvat ještě i dlouho poté až do doby, než dítě studium ukončí. Je samozřejmě ale třeba, aby příprava na budoucí povolání byla smysluplná. Jestliže dítě střídá školy, aniž by některou dokončilo, nelze po rodičích další placení výživného požadovat. V takových situacích je ale třeba hodnotit konkrétní okolnosti každého případu a ve sporných případech rozhoduje soud. Zletilost má z hlediska výživného nicméně ten zásadní vliv, že před jejím dosažením žádá o výživné pro dítě jeden z rodičů, po jejím dosažení potom již zletilé dítě samo.

Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti se stává diskutovanou zejména v situaci, kdy rodiče dítěte opouštějí společnou domácnost, hodlají žít každý odděleně, a je třeba postavit najisto, u koho z nich bude dítě žít a kolik bude druhý z rodičů přispívat na jeho výživu. Situaci musí často řešit soud a ne vždy se před něj rodiče dostaví s tím, že se dohodli. Nejčastěji kladené otázky potom zní: „A kolik vlastně jako matka, která bude o dítě sama pečovat, mohu po otci na výživném pro syna chtít?“ nebo z druhé strany: „Vydělávám 20000 Kč měsíčně a splácím auto. Může po mě bývalá žena chtít výživné na dceru 5000 Kč?“

Na uvedené otázky nelze s jistotou a bez znalosti dalších okolností odpovědět. Platí nicméně další pravidlo, že životní úroveň dítěte má být shodná s životní úrovní rodičů. Nelze tedy připustit, aby otec, jemuž stávající životní situace umožňuje nadstandardní životní úroveň (např. jezdí v „audině“ a je třikrát do roka s novou rodinou u moře), poskytoval výživné pouze v takové výši, že by jeho dítě nemohlo z finančních důvodů např. odjet na lyžařský kurz se školou.

Při určování výše výživného bude soud předně posuzovat majetkovou situaci obou rodičů. Pokud tedy o výživné žádá např. matka, může k soudu rovnou doložit své příjmy za poslední 3 měsíce. Příjmovou situaci otce si potom soud zpravidla zjišťuje sám ze své úřední činnosti. Za druhé je třeba soudu doložit potřeby dítěte související s jeho zdravotním stavem, koníčky či školními potřebami. Je tedy dobré, aby si žádající rodič po nějaké období důkladně schovával veškeré doklady o zaplacení, z nichž pak za odborné pomoci snadněji dovodí, kolik může na výživném s úspěchem požadovat. Ty se pak také dokládají soudu jako důkaz o potřebách dítěte. Jiná totiž bude situace u dítěte, které je zcela zdravé a dítěte, které musí držet speciální bezlepkovou dietu. Jinak to bude u syna, který hraje dlouhodobě závodně hokej nebo dcery, která hraje na klavír a u dítěte, které pouze vysedává u televize. Jinak to bude u dítěte, které pobývá na internátu a dojíždí dvakrát týdně do školy, a dítěte, které chodí do školy v místě bydliště. Je zkrátka vždy třeba co nejpřesněji zhodnotit situaci dítěte a rodiče, u kterého žije, aby si soud mohl udělat co nejjasnější obrázek o jeho poměrech a potřebách, a tento obrázek pak promítnout ve svém rozhodnutí.

Výše výživného není zákonem omezena, a to ani spodní ani horní hranicí. Od roku 2010 mají soudy k dispozici pomocné tabulky pro stanovení výživného, které jsou pro ně ale pouze pomůckou. Z mých zkušeností je téměř nevyužívají a spíše hodnotí konkrétní okolnosti případu. Musí totiž i zvážit, zda má povinný rodič ještě další děti, jestli platí hypotéku nebo má i on vysoké náklady spojené s dojížděním do zaměstnání.

V příštím příspěvku se pak podíváme na to, co dělat, když povinný rodič alimenty neplatí a jak je lze vymáhat. Od nedávna totiž existují i jiné páky, než jen exekutor.

Mgr. Jana Slintáková
advokátka

 

Pozn. redakce: Autorka je absolventka Gymnázia v Rumburku a Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Se svými dotazy se na ni můžete obracet prostřednictvím redakce novin, stejně jako se žádostí o kontakt na ni.