Rumburské gymnázium bylo postaveno v rekordním čase
Rumburské gymnázium funguje od roku 1906. Nejprve se nacházelo v budově Odborné tkalcovské školy (dnešní Střední zdravotnická škola). V letech 1908 a 1909 se začalo stavět nynější gymnázium, které bylo postaveno v rekordním čase. Stavba byla vybudována ve stylu vídeňské recese s nádechem romantických prvků. Na výstavbě se podílel rumburský stavitel Alois Körber, inspirovaný libereckým architektem Ernstem Schäferem. V témže roce budova získala pojmenování „Jubilejní gymnázium císaře Františka Josefa I.“ Ten totiž oslavil šedesát let od nástupu na trůn.
Úsilí o vybudování gymnázia spadá již do roku 1892. V tuto dobu byl zřízen Výbor pro zřízení střední školy v Rumburku někdejším starostou F. Ritschelem. Snahy byly ale marné. Výbor po několika letech zanikl. Po sedmi letech byla ale komise opět obnovena. Podnikatel a radní v jedné osobě J. Pfeifer s ostatními členy výboru vypracoval naléhavou zprávu o potřebě gymnázia v Rumburku, které by se mělo nacházet ve vlastní budově. Návrh posléze zaslal vládě v roce 1901. Po čtyřech letech navrhl stát městu výstavbu gymnázia za určitých podmínek a stavbu mu posléze povolil.
Již v začátcích vlastnilo gymnázium na svou dobu poměrně moderní zařízení. Do primy po náležitých přijímacích zkouškách nastoupilo kolem šedesáti žáků. Slavnostní zahájení školního roku se uskutečnilo v kostele sv. Bartoloměje na Dobrovského náměstí. V roce 1906 bylo škole povoleno otevřít i druhou třídu. Přestože se ve třídách objevovaly převážně děti z německých a lužickosrbských rodin (českých dětí zde bylo minimum), vyučoval se tu i český jazyk jako jeden z povinných předmětů. Roku 1914 proběhly ve škole první maturitní zkoušky.
Konec první světové války přinesl řadu obětí i v rumburském gymnázium. Padlo zde několik žáků i profesorů. Se vznikem Československa se počet českých studentů stále zvětšoval. Dokonce se i zřídily třídy přímo pro Čechy. Kvůli obsazení pohraničí za druhé světové války došlo k masivnímu odchodu lidí (včetně tehdejšího ředitele školy) do vnitrozemí. V roce 1938 se zavřely všechny školy na dlouhých sedm let.
Po skončení války se do pohraničí začaly vracet české rodiny. Školy se pomalu ale jistě dávaly opět do pořádku a již v roce 1945 se opět otevřely široké veřejnosti. Po potřebné rekonstrukci a vymalování učeben se již 13. 9. zahájil nový školní rok pro osmdesát šest žáků a tím se zaplnilo všech osm tříd. Město se stále více zalidňovalo a tím také rostl počet žáků. S nástupem komunismu škola prošla dalšími četnými změnami. Povinná školní docházka se z devíti let zkrátila na osm a na gymnáziu ze čtyř let na tři roky. V roce 1960 se povinná školní docházka vrátila do starých kolejí. Ve stejném roce byla také odstraněna secesní ohradní zeď spolu s bránou.
Před, i po pádu komunistického režimu, si škola prošla dalšími značnými změnami. Dosud si ale ponechala původní interiér, který poskytuje personálu, žákům a návštěvníkům jedinečnou podívanou, při které se mnohdy tají dech.
red
