Waldemar Kotmel, ředitel rumburských městských strážníků, odpovídá na otázky redakce

Gratuluji k Vaší nové funkci. Ředitelem Městské policie Rumburk jste teprve pár dní, ale jako strážník máte již dlouholeté zkušenosti. Jak byste zhodnotil dosavadní práci Městské policie Rumburk?

Městská policie Rumburk, jako každá jiná policie, pracuje s danými možnostmi, a to ekonomickými, zákonnými, personálními apod. Od toho se samozřejmě mnoho věcí odvíjí. Od začátku svého vzniku MP Rumburk poměrně dost spolupracuje s Policií České republiky a také díky této spolupráci se po celou dobu učila být stále víc profesionální. K tomu přispívají pravidelné zkoušky z právních norem absolvované každé tři roky před komisí Ministerstva vnitra, kde byli naši zaměstnanci opakovaně vyhlášeni jako jedni z nejúspěšnějších. Nemalou měrou se o profesionalizaci v minulosti zasloužil jeden z předchozích dlouholetých velitelů Miroslav Jeřábek. Neměl bych zapomenout ani na spolupráci s jednotlivými zaměstnanci městského úřadu, od kterých se také učíme a získáváme důležité zkušenosti. Všem jim za jakoukoli pozitivní spolupráci děkuji. Co se týká samotné práce městské policie, tak za dobu celého svého působení řešila již doslova tisíce různých událostí. Někdy méně důležitých, jindy závažnějších, občas i nepříjemných a nebezpečných. Abychom si udělali obrázek, tak se pokusím nastínit práci za měsíc duben. Naše městská policie za tento jeden měsíc řešila přes tři sta různých událostí. Jedná se většinou o řešení přestupků, správních deliktů, stížností občanů, prvotních zákroků u trestných činů, výjezdů na signály pultu centrální ochrany apod. Každá událost se musí samozřejmě také „papírově“ zpracovat. Když si uvědomíme, že na to vše je na směně na celý Rumburk, Jindřichov, část Křečan a přilehlé chatové oblasti vždy pouze jedna hlídka, tak si myslím, že činnost městské policie není až tak zanedbatelná, jak se občas někdo snaží občanům podsouvat.

Chystají se u městské policie v nejbližší době nějaké změny?
Každého nového vedoucího se ptají na případné změny na pracovišti. Policejní složky se řídí striktně zákony, právními normami a různými nařízeními. Ty jim také vytyčují poměrně přesné mantinely, v jejichž rozmezí se mohou pohybovat. Tam se toho ze své vůle moc měnit prostě nedá. Dá se však do určité míry pracovat na pozitivní motivaci zaměstnanců, což je důležité. Snažit se pro lidi v zaměstnání nastolit lidský přístup, dát prostor pro vyjádření jejich názorů a zkušeností z praxe apod. Téměř pro každého člověka je důležitý pocit užitečnosti, ať už v práci, v rodině nebo pro své okolí. Na to by se nemělo zapomínat. Lidé u policejních složek se často dostávají do psychicky zátěžových situací. A to by mělo každé vedení brát v potaz a nezatěžovat je ještě víc dalšími, uměle vyvolávanými stresy. Poslední dobou jsme se také zaměřili víc na pěší hlídky ve středu města, a to mimo jiné i na přání občanů. Uvidíme časem, jestli to nebude mít nějaký větší dopad na dojezdové časy k naléhavým případům, kdy si hlídka musí samozřejmě první dojít pro vozidlo. Žádná varianta nemá jen samá pozitiva nebo naopak negativa, proto se v naší práci musí často improvizovat, abychom se pokusili vyhovět v nastolené situaci. Někdy se to daří víc, někdy míň. Musíme se s tím ale nějak poprat. Poslední dva, tři roky se na městské policii, z nějakého pro nás neznámého důvodu, vytvářela „privilegovaná“ místa pro lidi, kteří nechodili, na rozdíl od ostatních strážníků, do klasických hlídkových služeb na ulici. Nechodili samozřejmě ani na noční, o víkendech, do práce docházeli někteří z nich jen sporadicky, měli k dispozici vozidla městského úřadu i pro své osobní užívání. Pohonné hmoty pak také vesele platil městský úřad ze své kasy. Paradoxně pak navíc pobírali až dvojnásobné platy, než ostatní strážníci, kteří na rozdíl od zmiňovaných, normálně sloužili. Tito lidé stáli městskou policii velké finanční prostředky. Ty by se bývaly daly použít účelněji, například do špatně fungujícího kamerového systému, nebo postavení celé jedné hlídky denně navíc. Teď i díky těmto nelogickým zakládáním „trafik“ finance a některé potřebné vybavení chybí. Takové chování nadřízených vede vždy jen k demotivaci ostatních zaměstnanců. Tyto a podobné podivné praktiky, které se děly ve zmiňovaném období, bych nechtěl znovu dopustit. Chtěl bych ke svému novému postu dále vykonávat i klasickou službu v ulicích města. V kanceláři můžete rychle ztratit pojem o realitě na ulici. Naštěstí má pan starosta k vedení městské policie zodpovědnější přístup a má snahu tyto věci narovnávat. To je také jedna z pozitivních změn.

Kolik strážníků je v současné době zaměstnáno u městské policie? Jak mají rozdělené své funkce?
Městská policie Rumburk má v současné době čtrnáct strážníků a jednoho tzv. jiného zaměstnance. Zatím zvažujeme přijmout ještě jednoho strážníka. Jde ale o to, že se městská policie musí finančně vzpamatovat z výše zmiňovaných výdajů. Teď budeme rádi, pokud se podaří koupit nové vozidlo, protože stávající vůz je ve stavu, kdy se do jeho oprav investuje přibližně devadesát tisíc korun ročně. Samotné povinnosti strážníků jsou pak vyjmenované v zákoně 553/1991 Sb. o obecní policii.

Jak myslíte, že městské strážníky vnímá veřejnost?
Co se týká vnímání městské policie, nebo policie jako takové, nechám na občanech. Policie je chtě nechtě mimo jiné represivní složka, která „nařizuje“ lidem, jak by se měli chovat. Byť pro dobro věci, tak nutí lidi někdy nepopulárními způsoby dodržovat stanovená pravidla. Jako taková tedy nebude nikdy a nikde na světě vnímána stejně pozitivně, jako například hasiči, různé záchranářské složky. Když se na věc podíváme objektivně, tak zjistíme, že některé jiné výjezdové složky mají třeba „jen“ šest až sedm událostí za měsíc, na rozdíl od zmiňovaných tří set událostí, které za stejný měsíc řešíme my. Policista i strážník vidí a zažije za pár let služby tolik ošklivých věcí, že by to běžnému člověku stačilo na několik životů. Přesto se však vždy najdou jedinci, kteří nebudou mít policii pro její postavení rádi a přes jasná čísla budou tvrdit, že nic nedělá. Vezměme si příklad. Hasiči přijedou na místo, udělají zákrok a jsou oprávněně oblíbeni. Policie přijede na místo a často vznikne situace, kdy je jedna strana spokojená a druhá strana, proti které jsou vedeny nějaké zákonné kroky, je nespokojená. Těm dotyčným je jedno, že policie musela postupovat tak, jak postupovala díky nějakým zákonným možnostem a povinnostem. Můžete jako strážník nebo policista nějakým způsobem pomoci spoustě lidem nebo pro ně něco pozitivního udělat, ale na to se nějak nekouká. Pak stačí občas někomu nesoudnému dát třeba pokutu a někdy i pouhou výtku a policie má dalšího potenciálního nepřítele na celý jeho život. Mluvil jsem již se spoustou takových neobjektivních lidí. To je prostě jedna z těch horších stránek naší práce. Setkáváme se také s názory některých „dobráků“, jak máme být na přestupky druhých maximálně přísní, víc pokutovat a podobně. Jsou to většinou stejní lidé, kteří po nás pak požadují přehlídnutí každého pochybení, kterého se dopustí oni sami. Když není po jejich, je zle. Co na to říci …

Jaký největší problém nyní Rumburk trápí? Na co strážníci soustřeďují momentálně nejvíce svou pozornost?
V současné době nás nejvíce trápí příval asociálních osob a osob drogově závislých. Těmto nepřizpůsobivým občanům se na můj vkus v naší republice velmi daří. Beru to v poměru jejich „přínosu“ pro společnost a naopak toho, jaké trápení i výdaje stojí nás všechny jejich „vydržování“. Děje se tu velká nespravedlnost vůči ostatním slušně žijícím lidem. Také drogy jsou obrovský problém dnešní doby, kdy vláda absolutně zaspala. I po budíčku si pořád trvá na své benevolentní politice vůči této problematice. Dokonce je stále bohužel tendence spíše nastolovat ještě volnější přístup, přestože se na tuto problematiku nabaluje další rozsáhlá trestná činnost. Panuje tu podle mě mylné přesvědčení, že svoboda jednotlivce je nadřazena povinnostem ke společnosti. Drogová scéna nespadá samozřejmě do kompetence městské policie. Věci kolem ní řeší kriminální policie České republiky. Má na to na rozdíl od nás zákonné oprávnění, operativní prostředky a potřebný aparát. Městská policie dokonce tyto věci ani řešit nesmí. Mohla by například svým neoprávněným jednáním narušit utajované akce příslušných složek atd. V těchto případech provádíme pouze aktuální zákroky, kdy momentálně někdo páchá protiprávní jednání v následku požití návykových nebo omamných látek, abychom zamezili dalšímu narušování pořádku (např. napadení, rvačky, omezování osobní a domovní svobody apod.), tyto věci pak městská policie předává k dořešení složkám Policie České republiky. Drogová problematika je závažný celostátní problém, který se den ode dne zhoršuje a zaslouží si důsledné, zákonné a systémové řešení. Do té doby, než se o věc začne zodpovědně zajímat naše vláda na úrovni zákonodárné, soudní a výkonné moci, se nic nezmění. Buďme realisti. To samozřejmě platí i v kontextu se sociální politikou vlády, kdy se některým občanům vyplácí zmiňované asociální chování po celý život.

jap