Rodila jsem císařem – beseda, která vysvětlila vše kolem tohoto způsobu porodu

V úterý 12. 5. se od půl čtvrté v mateřském centru Koťátko konala beseda „Rodila jsem císařem“. Sešlo se sedm maminek, které se rozhodly sdělit své zážitky z císařského řezu. Vyprávělo se o tom, co nastávající maminka při císařském řezu prožívá, jak a co vnímá, jak se s prožitým vyrovnává. Každá z maminek měla jinou indikaci (jiný důvod) k císařskému řezu, některé rodily císařským řezem i opakovaně. Každý příběh byl originální a daly se porovnávat i podmínky v různých porodnicích, protože dvě maminky rodily v jiných nemocnicích a pět v rumburské. Setkání probíhalo v přátelské a otevřené atmosféře. Maminky se vesměs shodly na tom, že po porodu císařským řezem jim chyběl větší kontakt s miminkem, přály by si častější přikládání k prsu a miminko mít víc u sebe už v prvních hodinách na pooperačním pokoji. Některé maminky své dítě viděly až čtyři hodiny po porodu a během této doby v nich narůstal strach, zda budou schopny kojit, když miminko ještě nepřikládají, zda je s miminkem vše v pořádku atd. Maminky, ale i tatínkové, by si přáli, aby byl umožněn bonding, a co nejdříve v prvních minutách po porodu – u císařského řezu alespoň tatínkovi. (Bonding = položení miminka po porodu rodiči na hrudník přímo na kůži k těsnému kontaktu s rodičem, který miminko potřebuje.)

Beseda se konala v rámci Světového týdne respektu k porodu. Porodů, které končí císařským řezem, stále přibývá. V současné době tak probíhá skoro třetina porodů. Císařský řez se tedy týká nezanedbatelné části rodičů, jejich prožívání a přání i s ohledem na potřeby novorozených miminek by neměly být opomíjeny.

Děkuji všem maminkám, které přišly a podělily se o vzpomínky na to nejkrásnější, co žena v životě zažije – narození dítěte.

Adéla Běličová