Stále aktuální téma osobní bankrot

Dobrý den, poslušně hlásím, že mi bylo povoleno oddlužnění! Splatím více jak 50% pohledávek, jupííí. Chci Vám tímto ještě jednou velmi, velmi, velmi poděkovat za Vaši obětavou pomoc a psychickou podporu. Moc to pro mne znamenalo a nesmírně Vás za to, co děláte, obdivuji a vážím si toho. Jste anděl. S pozdravem, Vaše T.

Paní T je jednou z mnohých, kteří od roku 2008, kdy nabyl účinnost Insolvenční zákon, kontaktovali Občanskou poradnu při Oblastní charitě Rumburk v naději, že potíže s neschopností splácet své dluhy vyřeší podáním návrhu na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem, tedy lidově řečeno osobním bankrotem. Paní T měla ovšem štěstí, byla jednou z těch, které byl návrh na povolení oddlužení povolen. Její příběh je prostý. Paní T nežila prostopášným (rozmařilým) životem, byla manželkou, matkou, nevyhazovala peníze oknem a nezadlužovala se. Naopak, snažila se podnikat na živnostenské oprávnění, jenže to nevyšlo a navíc i díky tomu se rozpadlo její manželství. Nesrazilo ji to na kolena, dále vychovávala svou dceru, jak nejlépe mohla, pracovala a pohledávky z nezdařeného podnikání si poctivě splácela, tedy vzala si první úvěry, aby ty předešlé z drtivé většiny uhradila jednorázově. Jenže jak říká jedno staré moudro, „nemoc nechodí po horách, ale po lidech“ a paní T vážně onemocněla, její nemoc si vyžádala dlouhodobou léčbu, aby se alespoň trošku její zdravotní stav zlepšil. Realita dnešních dní následovala, a tak, jak je to v dnešní době normální při dlouhodobé nemoci, a mnozí z vás s tím mají i osobní zkušenost, paní T přišla o zaměstnání. Sice byla uznána částečně invalidní, ale výše částečného invalidního důchodu, která ji byla přiznána, nepostačovala na pokrytí základních potřeb, natož aby byla schopna splácet své pohledávky tak, jak splácela před nemocí. Paní T se snažila, žádala věřitele o snížení splátek či jejich dočasné odložení, ale marně. Aktivně hledala zaměstnání, postupně prodávala nemovitý majetek, který měl nějakou hodnotu. Snaha byla odměněná a nakonec si paní T našla zaměstnání na částečný úvazek.

Naděje i víra, že vše zvládne splatit, se opět obnovila. Tlak věřitelů i úroky z prodlení a penále vykonaly své, další úvěr, aby bylo na splácení, byl podepsán. Paní T splácela, jak se dalo, jednou tomu, podruhé tomu věřiteli a čas plynul, jenže stres si vybral svou daň a opětovné zhoršení zdravotního stavu a následná dlouhodobá pracovní neschopnost ji připravili o zaměstnání podruhé. V tu chvíli si uvědomila, že to sama nezvládne. Kontaktovala nejmenovanou poradnu deklarující pomoc lidem v dluhové pasti s tím, že by potřebovala pomoci s oddlužením a byla ne zrovna korektním způsobem odmítnuta. Snažila se dál a vyhledala pomoc ohledně oddlužení v našem Šluknovském výběžku, jenže za peníze. Nakonec dostala kontakt na naši poradnu a požádala o pomoc. „Víte, paní z Ústí byla velice nepříjemná, když jsem ji popisovala, v jaké jsem situaci, jen mi stroze sdělila, že na oddlužení nemám. Nic mi nevysvětlila a sprostě mi zavěsila. Zavolala jsem podruhé a její kolega na mne pomalu řval: «Proč otravujete, když Vám moje kolegyně řekla, že nemáte žádnou šanci.» No a ta nabízená pomoc za peníze? Tam mě spíše zarazilo, že mi zase slibovali, jak to bude bez problému, jelikož jsou ohledně oddlužení v 99 % úspěšní, ale musím zaplatit. Nechápala jsem, kontakt na ně jsem našla na úřadu práce, tam jsou lidé bez zaměstnání, na podpoře. Čekala jsem pomoc zdarma a ne za peníze.“ To bylo první, co mi paní T sdělila. Následně mi dovyprávěla svůj příběh s tím, že opravdu neví, co má dělat a potřebuje pomoc. „Víte, bez dcery bych to nezvládla, po celou dobu, co mám problémy se splácením, mi pomáhá, přitom je sama s dítětem. Bydlím u ní, pomáhá mi splácet, ale nejde to zvládnout.“ Poradkyně tedy vysvětlila paní T zákonem dané podmínky, aby bylo oddlužení povoleno s tím, že bez podpory dárce to nepůjde. První variantou byla dcera, která velice ochotně nabídla pomoc mamince a jako dárce ji chtěla v oddlužení podporovat. Jenže skutečnost, že je sama a má vyživovací povinnost, navíc je drobnou živnostnicí, která nemá valných zisků, tedy co si vydělá, stačí na základní potřeby a pokrytí nákladů spojených s podnikáním, se jevilo poradkyni jako riskantní. Společně s paní T i dcerou se hledala jiná varianta a našla se. Paní T sice nechtěla do potíží tahat budoucího zetě, styděla se za vše, ale nakonec mu vše povyprávěla a on bez váhání svolil a stal se dárcem. Díky tomu, dalo by se říct, má celý příběh dobrý konec, ale ten bude v současnosti za méně než 61 měsíců, tedy až paní T skončí povolené oddlužení a pokud si bude řádně plnit, co soud nařídil a její žádost o osvobození od placení dluhů soud schválí.

Bohužel mnozí zadlužení na osobní bankrot nedosáhnou. Hlavním důvodem je skutečnost, že nemají příjmy v dostatečné výši. Nejsou tedy schopni uhradit všem svým nezajištěným věřitelům minimálně 30 % z celkové výše pohledávek, což je jedna z nejzásadnějších zákonem daných podmínek a tím pádem nemohou hradit ani minimální náklady spojené s insolvenčním správcem. Jenže zadlužení lidé ve své snaze najít řešení za každou cenu kontaktují různé fyzické i právnické subjekty, které hlásají 99% úspěšnost v povolení oddlužení a platí jim za něco, co nemá šanci na úspěch. Navrhují dlužníkům navyšování příjmů, které nemají, právě formou darovací smlouvy s tím, že pokud nemají takové štěstí jako paní T, tedy, že má milující dceru a budoucího zetě, který chce pomoci, mohou si nalézt dárce fiktivního. Tedy někoho, kdo před soudem bude vystupovat jako dárce, zaváže se hradit po dobu oddlužení dar, ale vlastně to bude jen jako. Místo dárce to bude hradit dlužník sám z nezabavitelné částky, která mu zbude, až oddlužení bude povoleno. Jenže to, že je to riziko na hraně zákona, to již nikdo dlužníkovi nesdělí. Ptáte se, jaké riziko? Když pominu skutečnost, že nezabavitelná částka není zase tak závratná suma, dlužník si z ní musí hradit nájemné a zajistit své potřeby, tedy stravu, hygienu apod., z čeho pak může splácet dar – nedar? Navíc se dlužník během oddlužení nesmí dále zadlužovat. Jak si utvoří nějakou rezervu, aby pak mohl uhradit mimořádný výdaj, např. nedoplatek na energiích při každoročním vyúčtování služeb? Setkávám se s tímto jevem v poradně dost často. Stejně tak s tím, že mi přijdou uživatelé služeb a stěžují si na to, že jim slibovali povolení osobního bankrotu a on povolen nebyl a oni jsou údajně to 1 %, proč? Když jim pak vysvětlím, v čem byl problém, slyším pokaždé odpověď: „To nám ale neřekli.“ Také slýchám: „Jé, vy děláte oddlužení zdarma?“ Ano, naše poradna pomáhá občanům s problémy již od roku 2002 zdarma v osmnácti oblastech práva a jednou z těchto oblastí je i dluhová problematika a insolvence. Tímto článkem jsem nechtěla zviditelnit naši poradnu, chtěla jsem hlavně připomenout zejména dlužníkům, že by si měli zjistit co nejvíce informací, než kontaktují někoho, kdo slibuje pomalu zázračnou pomoc s dluhy a ještě za to požaduje peníze. Zároveň bych chtěla pozvat všechny, kteří mají potíže s dluhy a uvažují nad osobním bankrotem, ale i ty, které tato problematika zajímá, na seminář, který se bude konat dne 24. 9. od 16.00 hodin v Oblastní charitě Rumburk a bude celý zaměřený právě na insolvenční řízení, tedy na oddlužení. Náplní semináře budou nejen informace o zákonem stanovených podmínkách k povolení oddlužení, ale i názorné vyplňování formuláře samotného, včetně příloh.

Poznámka autora: Zpětná vazba od uživatelky služeb Občanské poradny při Oblastní charitě Rumburk, která emotivně vyjádřila své poděkování, není potřeba komentovat. Snad jen dodám, že mou maličkost potěšila a nestydím se za to, že mi vyhrkla i slzička. Děje se mi to pokaždé, když se mi dostane poděkování za mou pomoc, je to pro mne odměna, která se nedá ničím poměřovat – ani penězi, a zároveň i motivace a ujištění, že naše práce má smysl.

Podrobné informace o sociálních službách Oblastní charity Rumburk naleznete na www.charitarumburk.cz.

Pavla Brodinová
Oblastní charita Rumburk