Nejlepší zážitek na světě? Gymplácký seznamovák
Na začátku září se studenti obou prvních ročníků i primy postupně zúčastnili seznamovacího pobytu v Doubici. Tři z primánů popisují své zážitky:
Druhého září se žáci primy se zvědavostí a se svými učitelkami, třídní učitelkou L. Havlíčkovou a zastupující třídní učitelkou L. Zezulovou, vydali již tradičně na třídenní seznamovací kurz do doubického penzionu Hubertus. Před nádražní budovou jsme dostali poslední „dobré“ rady od rodičů, nebo alespoň babiček a dědečků. Ve vagonu všichni pokukovali po svých nových spolužácích.
Na zastávce v Rybništi jsme vystoupili a šli po turisticky značené cestě, která se klikatila mezi domky, kolem nádraží nebo lesem. Zanedlouho se před námi objevila cedule Doubice a pak už to bylo jen kousek do našeho cíle. Na cestě jsme potkali studánku Blaženu, která nám ještě víc zpříjemnila cestu. Ještě ten den jsme se vydali na cestu ke Kyjovské přehradě, kde jsme hráli hry na blízké louce. Při cestě zpět holky zabloudily, ale nakonec se našly.
Další den jsme i s panem Judou z Národního parku České Švýcarsko navštívili Tokáň. Cesta byla příjemná a poučná. Jedinou překážkou byly schody, které byly skoro nekonečné (celkem jsme během pobytu nachodili přes 39 kilometrů). Pan Juda nám ukázal například brouka mravkoleva, který v písku vydlabává důlky, do nichž pak chytá hlavně mravence. Zahráli jsme si také několik poučných her. Když jsme hráli různé hry a podobně, tak mi přišlo strašně zajímavé, že jsme se všichni spolu kamarádili. Takový pocit jsem za život ještě nezažila. Ve staré třídě mi pořád nadávali za to, jaká jsem, to mě samozřejmě mrzelo. V nové třídě mi nikdo zatím nenadával a všichni se se mnou kamarádili, což bylo strašně hezké a jsem moc ráda, že jsem pochytila takovou bezva třídu. Nejvíc mě asi bavilo to, že při snídani, obědě či večeři jsem se hodně nasmála. Hlavně při prvním obědě jsem se smála tak moc, že jsem ani nemohla jíst.
Ve večerních hodinách jsme pak hráli ve společenské místnosti další seznamovací hry. Paní učitelka uspořádala dokonce i noční výpravu. Zhruba o půlnoci jsme se vydali společně jen za svitu baterek tajemnou stezkou noční Doubicí. Bylo to skvělé.
Než jsme se nadáli, byl konec. Seznamovací kurz se mně, a věřím, že i ostatním, moc líbil. Překvapilo mě, že jsme se všichni k sobě chovali, jako bychom se už dlouho znali, a paní učitelku jsme si také moc oblíbili. Nikomu z nás se nechtělo domů. Za sebe musím říci, že na tento pobyt nezapomenu. Bylo to tak super, že když jsem se vrátila domů, tak jsem chtěla, aby už konečně byla škola a já je všechny mohla zase potkat. Seznamovák byl asi můj nejlepší zážitek na světě a klidně bych si ho ráda zopakovala.
Katka Nedvídková, Jolana Šmejcová, Mai Šírková – 1. A
