Nejlepší obranou je útok

To si zřejmě řekl ředitel největší příspěvkové organizace v Rumburku poté, co místní noviny otiskly článek Sloučení domu kultury a sportovišť nese své trpké ovoce, který poukazoval na to, že pan ředitel sám sebe veřejně pochválil a že záměrným překrucováním a zamlčováním faktů notně přibarvuje skutečnost ve svůj prospěch. Podle očekávání na kritiku p. ředitel nepřijal a zareagoval ve stylu jemu vlastním.

Nelenil a nechal ve svém oblíbeném periodiku Zpravodaj – Šluknovský výběžek, který si zvolil za svou hlásnou troubu již několikrát, počátkem října uveřejnit článek „Ředitel nebo štvaná zvěř? Rumburský ředitel je v kůži obou“. Tentokrát se staví do pozice jakéhosi „otloukánka“, kterému všichni (přesněji téměř všichni) neprávem ubližují. V říjnovo-listopadovém vydání 2015 opět na titulní straně a jako obvykle opět bez jména autora (v této souvislosti je úsměvné, když ve svém článku pranýřuje anonymní udavače) to skutečně vyšlo. O kterého rumburského ředitele jde (město jich má několik, nejen jednoho), pozná čtenář až z následujícího textu. Ano, je to „chudák“ p. Kucer, jemuž svými „tendenčními a lživými články, špinavými praktikami a pomluvami“ kdosi neustále hází klacky pod nohy, špiní jeho i organizaci jím vedenou. Proto se cítí jako štvaná zvěř a na svou obhajobu musí některé skutečnosti uvést na pravou míru. Jak taková pravá míra v jeho podání vypadá, vidíme z článku. Rád by v očích veřejnosti vypadal jako takový „rumburský Mirek Dušín“, jenž přece pracuje do úmoru, jen aby obyvatelé města byli spokojeni, a kterému nevděční nespokojenci křivdí a používají k tomu nečestné metody. Je ale zajímavé, že žádný z argumentů jimi uváděný nedokázal, respektive se o to ani nepokusil, přesvědčivě vyvrátit. Přestože, jak tvrdí, na rozdíl od něho nemají pravdu. Jednají tak, protože jsou, jak jim nenápadně podsouvá, hnáni jakýmsi politickým zájmem. Totéž bych mohl říci i já nebo kdokoli jiný o jeho motivaci ke kritizovanému přístupu k vykonávání funkce ředitele. On je přece volebním lídrem kandidátky strany, jež neuspěla v loňských komunálních volbách.

Ostatně, svého času i jeho předchůdce označil kritiku své práce obdobně, za „hon na čarodějnice“. Takže v tomto ohledu nic nového pod sluncem. Pan ředitel Kucer mimo jiné uvádí, že zpracoval podrobnou analýzu nedostatků jednotlivých městských sportovišť. Zapomněl však objasnit, proč závadná zařízení tedy převzal a netrval na odstranění závad a místo toho s klidem pokračoval v jejich provozování, ač věděl, že to může být zdraví, či dokonce životu nebezpečné. K jakým koncům to vedlo, vidíme v případě zrušení celé sezóny na zimním stadionu (o anonymitě původce p. Kucerem zmíněného udání, jež uzavření ZS předcházelo, si myslím své, uvážím-li, kdo má z tohoto uzavření prospěch). Místo aby p. ředitel prosadil investování do oprav na ZS, pořídila se multifunkční plocha, která potřebuje k svému provozování v chladném období maličkost jakou je vytápěná hala, což od objektu mimo provoz lze stěží očekávat. Postavilo se sportoviště, bez nějž bychom se obešli (obojí se využívá ne proto, že jsou potřeba, ale spíše proto, že když už je máme…). Ve svém článku p. Kucer souhlasí s místostarostou p. Pimparou

ohledně toho, jak je důležité rozhodnout, do kterých sportovišť se bude investovat. V rozporu s tím, co říká, rozhodl o vybudování kurtu na plážový volejbal. Asi investici do oprav na ZS neshledal tak nutnou, čemuž by nasvědčovala i nedostatečná údržba stadionu, již on sám označil jako katastrofální (aspoň malý náznak sebereflexe). Není toto učebnicový příklad manažerského pochybení, které odmítá přiznat? Bude-li tímto způsobem p. ředitel pracovat i nadále, čeho se ještě dočkáme? Uzavřeme také plavecký bazén nebo letní stadion? Protože taktéž tato sportovní zařízení jsou v nevyhovujícím stavu a tudíž se nevyplatí je udržovat?

A pokud jde o to neuspořádání městských Slavností, chabá argumentace p. Kucera si ani nezaslouží širšího komentáře. Fakta bohužel mluví jinak, než by si přál.

Na závěr bych jen dodal, že o mé politické motivaci k napsání těchto i předchozích řádků nemůže být řeči. Každý vidí nebo se může přesvědčit, že to, o čem mluvím, vychází z reálných poznatků. Podotknutí o zvýšení návštěvnosti kulturních akcí a sportovišť pod vedením p. Kucera by zajisté bylo vhodné podpořit nějakými ověřitelnými údaji. Takto je to jen tvrzení s nulovou hodnotou. Kritické postřehy nejsou namířeny proti ostatním zaměstnancům DK a sportovišť, jak jsou o tom přesvědčováni. Ti jen vykonávají to, co jim vedení organizace nařídí. Mimochodem, množící se odchody pracovníků, často zkušených praktiků a odborníků, také o lecčem vypovídají. Počkáme, až „poslední zhasne“?

Josef Englic