Pohledy do rumburské minulosti VII.

Práce či budování, jak se tehdy říkalo, se Rumburským celkem dařilo.
Mohli tedy být všichni spokojeni, kdyby se nevloudilo nežádoucí „ale“.
Tentokrát znamenalo, že pro mnohé byl Rumburk jen přestupní stanicí,
pohraničím, odkud se celé rodiny bez velkého loučení stěhovaly zpět
do vnitrozemí. Ti, kteří si zvolili Rumburk za svůj domov, mohou na tato,
dnes už dávná léta, vzpomínat jako na časy společné tvořivé práce.

Tato přinášela nemalé výsledky. Byl dokončen internát pro studující mládež a učně, otevřeny mateřské školy v Horním Jindřichově a Dolních Křečanech, u stávajících zřízena hřiště a brouzdaliště, provedena řada oprav ve školách, pěkně upravena budova pro městské jesle otevřené v roce 1950.

V dubnu 1950 byla za přítomnosti ministryně výživy slavnostně zapálena pec nové pekárny Východočeských mlýnů. Rozsvíceno bylo v Dolních Křečanech, spousta práce se týkala inženýrských sítí, komunikací a řady dalších projektů. Nelze zapomenout na nadšené rybáře, členy Rybářského spolku, kteří obnově rybníku v Nové ulici věnovali 2180 hodin a spoustu péče.

Protože Rumburští chtěli mít své město hezké a svěží, upravili na místě demolic, ale i jinde, parčíky. Pro park kultury a oddechu byl vybrán Strážný vrch. Bylo zde postaveno jeviště, upraven terén a osazeno 628 laviček. Dlouhá léta bylo přírodní divadlo s prospěchem využíváno, je celkem škoda, že v současnosti už není v provozu. Docela se o něj zajímala mládež.

Své místo měla i tělovýchova. Podstatně se rozvíjela, pokročila výstavba sportovního stadionu, odpracováno zde bylo 22863 hodin. Za pomoci rodičů a občanů se prováděly opravy na školních hřištích. Aktivní byla Sokolská jednota, město prostě žilo, žilo produktivně a může tato léta považovat za celkem úspěšná.

zb