Rodáci a odrodilci

Název knihy spisovatele J. Matějky se mi vybavil při čtení dvoustránkového rozhovoru s tzv. „Řezníkem“ alias Martinem Pohlem v mutaci pro Ústecko a Děčínsko týdeníku 5+2 č. 46/2015.

Tento kontroverzní „umělec“, pocházející z Rumburku, kromě jiných perel, jimiž ohromuje čtenáře, charakterizuje naše město takto: „Je to díra… Byl jsem rád, že jsem mohl vypadnout do Prahy…“ A zřejmě, aby své bývalé spoluobčany ještě více popíchl, vědom si odvěké rivality mezi sousedními městy, na otázku „V jakém městě byste chtěl žít?“ odpovídá „Ve Varnsdorfu“. Oč lepší je kvalita života ve Varnsdorfu než v Rumburku, to už vysvětleno není. Proti gustu žádný dišputát, říká se. Nikdo mu nebrání, aby se tam z té jím opěvované Prahy přestěhoval.

Těžko posoudit, do jaké míry své výroky myslí vážně a do jaké míry je to póza, jíž si chce p. Pohl zachovat image „drsňáka“. Avšak jeho postoj k místu, kde vyrůstal, kde má rodiče, přátele, spolužáky je, mírně řečeno, dost nevlídný. Je mu dobré maximálně jako kulisa jeho dekadentní tvorby.

Řadu lidí osud zavál mimo Rumburk. Nikdo z nich se o své „rodné hroudě“ nevyjadřuje tak pohrdavě jako on. Naopak většina z nich podle svých možností sleduje aspoň z dáli současný život místa, odkud pochází, a chce být informována o zdejším dění.

Básník Viktor Dyk končí svou báseň „Země mluví“ dvojverším „Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš!“ Tyhle verše velice výmluvně vystihují, jak asi dopadají odrodilci typu p. Pohla.

Josef Englic, Rumburk