S dobrými lidmi je vždycky hezky

Na rumburském gymnáziu vznikl pod vedením paní učitelky Lenky Havlíčkové turistický kroužek. Ten pořádá každý měsíc jeden výlet nebo prostě jen procházku po okolí, Českém Švýcarsku a Lužických horách. Zážitky z prvních tří akcí popisují dvě studentky primy.

První výlet nás zavedl do Jetřichovic. Byly jsme jen tři holky a paní učitelka. Jely jsme do Chřibské, kde jsme přestupovaly na jiný autobus. Mezi přestupem byla volná chvíle, a tak jsme se stavily v pekárně na horkou čokoládu. Druhý autobus nás dovezl do Jetřichovic, tam jsme se nejprve porozhlédly v místním infocentru a poté se vydaly po červené turistické cestě.

Jako první cíl nás čekala Mariina vyhlídka. Po cestě plné schodů jsme došly až nahoru, odkud byl krásný výhled. Naštěstí nám přálo počasí, ale i tak byl nahoře pořádný vítr. Daly jsme si malou svačinku, pokochaly se a šly dál. Druhý cíl byla Vileminina stěna. Zde byl též krásný výhled na již vzdálenou Mariinu vyhlídku. Moc jsme se tam nasmály kalhotám kamarádky, které se ve větru nafukovaly a třásly se, takže to vypadalo, že se Verča bojí. Cestou na další turistická místa jsme hrály plno her a prozkoumávaly jsme všelijaká zákoutí. Postupně jsme došly ještě na Rudolfův kámen, na Šaunštejn a na Malou Pravčickou bránu. Dohromady jsme ušly asi patnáct kilometrů. Na Mezní louce jsme si odpočaly na nově zrekonstruovaném dětském hřišti.

Cestou zpět nám při přestupu ujel autobus přímo před nosem. Že je vše špatné pro něco dobré, jak říká paní učitelka, se v tuto chvíli opravdu prokázalo. V blízkém bufetu jsme se pořádně nadlábly.

Celý výlet byl moc podařený. Hodně jsme toho viděly, zažily a prozkoumaly. Byl to úžasný zážitek a na sto procent vím, že jestli budu moct, určitě pojedu i příště.

Asi po měsíci se náš turistický kroužek, už početnější, vydal na svou druhou, tentokrát „promočenou“ výpravu.

Nedalo se říct, že by nám počasí zrovna přálo. Chvíli jsme se svezli vlakem a potom jsme šli pěšky – jak jinak. Cesta byla mokrá a pršelo. Našli se mezi námi i tací, kteří doufali v předpovídaných 19 °C a vydali se na výlet bez nepromokavého obleku, pouze v mikině a teplácích, ale s dobrými lidmi je vždycky dobře.

Z Brtníků jsme se vydali po modré turistické značce do obce Kopec, odtamtud jsme pokračovali do Zadní Doubice, pak přes Hraniční most do Německa. Párkrát jsme se zastavili, napili se horkého čaje a nabrali novou energii. Časem přestávalo pršet, spíš mrholilo. Náš hlavní cíl byla rozhledna Weifberg. Konečně jsme došli nahoru. Uprostřed malého plácku trčela obrovská rozhledna, vystoupali jsme nekonečné schody „do nebe“. Na vršku byl výhled, který se dá popsat jedním slovem – bílo. Všechny louky, kopce i domy, které jsme měli vidět, byly zahaleny mlhou. Šli jsme stejně honem dolů, jelikož tam nahoře nesnesitelně foukalo. Poté jsme si dali svačinu a vydali se po žluté do Mikulášovic, odkud měl jet náš zpáteční vlak. I tenhle výlet se mi moc líbil.

Do třetice všeho dobrého – začátkem prosince vyrazila téměř celá prima do Českého ráje. Byl to vánočně laděný víkend.

Ubytovali jsme se ve vodácké ubytovně U Tlusťocha v Malé Skále. Protože většina z nás šla spát až po půlnoci, ráno se nám moc vstávat nechtělo. Přesto jsme se všichni dostavili na ranní rozcvičku, která nám vrátila náladu.

Po snídani jsme si ozdobili vánoční stromeček vlastnoručně vyrobenými ozdobami, pak sbalili batohy a vydali se na celodenní výlet. Naše trasa vedla přes zámek Pantheon na hrad Frýdštejn, kde jsme si sehnali vzorek pískovce na náš zeměpisný úkol. Pak jsme se vydali na Drábovnu, kde jsme se kochali nádherným výhledem, cesta pokračovala do Dolánek k Dlaskovu statku, kde se nám moc líbilo. Ještě jsme stihli zajít do pizzerie na večeři. Večer jsme byli skoro „mrtví“, ale noční „výsadek“ nás všechny oživil.

Neděli jsme zahájili stejně jako sobotu rozcvičkou, ale zbytek dne byl úplně jiný. Uklízeli jsme a balili. Na oběd jsme opět zavítali do „naší“ pizzerie a pak už nám zbýval jen odjezd. Myslím, že výlet nemohl být lepší.

Katka Nedvídková,
Jolana Šmejcová