Organizaci Dům kultury Střelnice a sportoviště města Rumburk se daří…

…„klamat tělem“, řečeno sportovní terminologií. S železnou pravidelností se v periodiku Zpravodaj – Šluknovský výběžek objevují nechvalně proslulé články nekriticky opěvující činnost v titulku jmenované rumburské městské příspěvkové organizace. Nejinak je tomu i v březnovém vydání tohoto měsíčníku. Záměrným zkreslováním skutečnosti se pan ředitel, jehož nepodepsaný článek cituje, snaží vykreslit „svou“ organizaci v pokud možno nejlepším světle. Údajům zde uváděným nevěří snad ani on sám. Ale, jak praví jedno moudré rčení, opakovaná lež se stává pravdou, zejména tehdy, pokud je dotyčnému dovoleno veřejně šířit bezostyšné přikrášlování skutečností ve svůj prospěch.

Je to stále stejná písnička. Pan ředitel zde obhajuje výsledky činnosti jím spravované organizace, s jejímiž službami není spokojen stále vyšší počet uživatelů, a to i za cenu polopravd a argumentů překroucených tak, aby vypadaly pokud možno pravděpodobně. Veškerou kritiku své práce a jejich fatálních následků vytrvale označuje, jak víme, za tzv. politický komplot proti jeho osobě. A Zpravodaj – Šluknovský výběžek mu k tomu ochotně poskytuje prostor. Aby také ne, když vydavatelem je agentura jeho manželky.

Nemá smysl polemizovat s jím uváděnými údaji. Bylo by to jen opakování známých faktů. V praxi každý, kdo má zájem zjistit skutečný stav věcí, může zjistit, kde leží pravda. Ať jde o účelnost vynaložených prostředků na pořízení různých „atrakcí“ nebo kvalitu poskytovaných služeb. Pozastavil bych se pouze nad tvrzením, že, cituji: „ani jedna z těchto kontrol nezjistila žádné pochybení“, když městské zastupitelstvo na svém zasedání celkem obšírně projednávalo zprávu Kontrolního výboru, která právě taková pochybení konstatovala. Pan ředitel, člen zastupitelstva, při tom ovšem nebyl. A právě toto městské zastupitelstvo rozhodlo o zřízení pracovní skupiny, jež je složena ze zástupců koalice a jež má prošetřit výsledky hospodaření p. o. DK Střelnice a sportoviště města Rumburk. Jejím účelem tedy není získání materiálu k znovurozdělení organizace, jak uvádí článek ve Zpravodaji.

Co dodat závěrem? Stále věřím (možná naivně) ve zdravý úsudek, který dokáže rozlišit přibarvování skutečnosti na růžovo od reality všedního dne, a jednoho krásného dne přece jen všichni konečně procitneme z příjemného snu. Jen aby to probuzení nepřišlo příliš pozdě.

Josef Englic