Místo, kde se stoprocentně změníte

Dvakrát ročně pořádá MF DNES projekt Studenti čtou a píší noviny. Studenti středních škol reagují ve svých příspěvcích na zadaná témata a vybrané příspěvky jsou zveřejněny v tisku. Jedno z témat letošního školního roku znělo Můj kraj, moje město: budu tu žít? Studenti měli reagovat například na otázky: Proč lidé žijí tam, kde žijí? Co je tam drží? Kde byste chtěli žít vy? A proč? Níže je reakce jedné ze studentek rumburského gymnázia.

Narodila jsem se v rumburské nemocnici, ale v Rumburku jsem v životě nebydlela. Často jsme se s rodiči stěhovali, až jsme naše putování zakončili v Dolní Poustevně.

Dolní Poustevna je vesnice, která byla kdysi prohlášena za město. Ze začátku se mi tu nelíbilo, komu by se také líbilo ve vesnici, které se říká konec světa a o níž většina občanů České republiky ani neví, že něco takového existuje. Časem jsem si tuto vesnici oblíbila, ne však pro její vzhled, ale díky svým spolužákům a partě, do které patřím. Žiju tu už šest let a po šesti letech začínám pochybovat o tom, kdo vlastně jsem.

Dolní Poustevna je místo, kde se stoprocentně změníte. Projdete středem Poustevny a nevidíte nic jiného než alkohol a drogy. Kdo o toto stojí? Není možnost se zamknout před okolním světem a nebát se, že podlehnete. Stačí se chytit špatné party a je těžké se vrátit zpět.

Třináctileté holky za vámi sebejistě přijdou a chtějí po vás papírek nebo filtr, aby si mohly ubalit jointa. Chtějí se světu snad ukázat jako lidi, kteří se nebojí? Jak to s nimi dopadne? Poustevnu miluji kvůli svým kamarádům, ale nenávidím ji pro její prožraný zevnějšek.

Chcete snad, aby vaše/naše děti vyrůstaly v takovém „městě“? Drogy a alkohol se šíří jako mor. Stačí jim přitáhnout co nejvíce lidí, bezmocných lidí, kteří se nemůžou bránit. Přitahují svým zahaleným šálem nevědomí a skrývají tajemství. Stačí jednou okusit a znáte celou jejich podstatu. Slibují pobavení, nekonečný smích a zábavu.

A jak to nakonec končí? Z takzvaného tajemství je provařená noční můra, ze které nemůžete vyskočit. Co proti tomu dělat? Postavit se jako jednotlivec nemá cenu, ale postavit se jako skupina, to už má jinou váhu.

 

autorka si nepřeje zveřejnit své jméno