Jak se jedna taková Eva rozhodla vydat knihu, jejíž předlohou a inspirací byl sám život

Rumburáci, víte, koho si představit pod jménem Eva Taková? Pár zasvěcených ví, že je to umělecký pseudonym Evy Hladíkové, později Salovové. Eva je autorkou knihy, respektive kuchařky pro děti, která vyšla loni v létě. Kniha neslouží jen jako obyčejná sbírka receptů, ale především jako inspirace, jak smysluplně a radostně trávit čas s dětmi. Titul s originálním pojmenováním „Kuchyně. Dětem vstup povolen.“ vám ukáže, že zapojit děti do vaření může být velká paráda, zábava a záruka skvěle společně stráveného času. Je plná jednoduchých a zdravých receptů, které větší děti zvládnou prakticky samy; karet, díky kterým si vaši potomci nejen předchystají ingredience, ale třeba i zvládnou nákup surovin; her a nápadů, jak zabavit ty, kterým ještě nepatří do rukou ostré nástroje.

Kniha získala cenu Nejkrásnější komise v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2015 a byla nominována ve výtvarné části na cenu Zlatá stuha 2016.

Již na začátku mohu slíbit, že se určitě vyplatí číst až do konce. Na některé z vás čeká překvapení v podobě milé výhry. S Rumburskými novinami můžete mít doma výtisk knihy i Vy, stačí splnit podmínky uvedené na konci článku a mít trochu toho štěstí.

Každý rozhovor musí začít samozřejmě představením, jakýmsi medailonkem, aby lidé věděli o kom a o čem bude na následujících řádcích řeč.

Ano, to máte pravdu. V Rumburku jsem žila odmalička, takže se s celou řadou čtenářů budeme znát osobně. Chodila jsem zde i na gymnázium, potom jsem studovala v Zittau a zase se vrátila do výběžku. S manželem jsme koupili podstávkový dům a trvale se usadili v Království. Profesně jsem se pohybovala v oblasti vzdělávání, cestovního ruchu, překládala jsem a tlumočila, učila na střední škole, ale rozhodně jsem neměla spisovatelské ambice. Největším darem v mém životě a zároveň i největší změnou byl příchod mých dětí na tento svět. Mám dva úžasné syny, kteří momentálně vyrostli do desetileté a osmileté krásy a s jejich příchodem také souvisí ta má životní výhybka, kdy jsem se stala autorkou knížky pro děti. Když byly děti malé, tak se rády zúčastňovaly všech běžných každodenních činností – jako ostatně každé dítě. Nejradši se mnou trávily čas v kuchyni. V té době jsem pro naši zábavu a ulehčení některých činností vyrobila malé kartičky.

Na nich jsme měli nakreslené ovoce, zeleninu, různé kuchyňské náčiní a nádobí. Ty kartičky měly nakonec více využití, než jsem při jejich výrobě zamýšlela – používali jsme je i jako nákupní seznam, než děti uměly číst, v kuchyni se nakonec kluci naučili první písmena, číslice, vážit, počítat a spoustu dalších věcí, těch praktických i nepraktických, byl to takový náš malý ráj plný her a experimentů. Když kluci povyrostli, začaly je lákat jiné, více chlapské činnosti, byť kuchyni jako správní muži nadále milují.

Jak knížka vznikala a co všechno v ní najdeme?

Kartičky a sešit se zapsanými nápady byl odložen ad akta, a kdyby nedošlo ke zcela zásadnímu setkání s redaktorkou brněnského nakladatelství Jota Gabrielou Kostašovou, asi by naše časy u vaření zůstaly zdokumentovány jen na několika fotografiích založených v albu. Nabralo to potom vše rychlý spád, knížka byla odsouhlasena k tisku a začaly vznikat první kapitoly. Našla jsem úžasnou ilustrátorku Janu Nachlingerovou, která tvoří v šumavských lesích pod jménem JouJou úplně snové obrázky a najednou se blížil datum, kdy měla knížka vyjít. Zasvěcení jistě vědí, kolik práce se za takovým počinem skrývá a kolik lidí se celého procesu účastní, ale vše dopadlo dobře a knížka byla za několik měsíců na světě. Své dílo jsem pojmenovala „Kuchyně. Dětem vstup povolen.“ a myslím, že ten název je dostatečně výmluvný. Že dětem může být v kuchyni povoleno téměř vše a že si to mohou všichni zúčastnění i dostatečně užít.

Kdybych měla přejít do moderního jazyka reklamního, tak je ta kniha takzvaně čtyři v jednom. Je to soubor našich oblíbených receptů – od polévek, hlavních jídel, svačinek a sladkého pečení. Potom tam najdete část, která obsahuje sto padesát obrázků k vystřižení, kde jsou vyobrazeny běžné suroviny, ovoce, zelenina a kuchyňské náčiní, které se dají využít pro menší děti. Přidala jsem i abecedu, číslice a označení jednotek pro děti větší. Samozřejmě je tu i obsáhlý oddíl, jak tyto kartičky při vaření využít se spoustou dalších nápadů, her a návodů k praktickým činnostem, pro které je právě v kuchyni úplně ideální prostředí. Cílem není ani tolik, aby děti vyloženě samy vařily, ale aby postupně nacvičily rozmanité úkony, které je k tomu vaření časem dovedou. Je to i podpora pro rodiče nebo prarodiče, jak děti zabavit a čas při vaření si s nimi užít. Zároveň je knížka i vzpomínkou na společně strávený čas – u receptu je dostatek volného místa na vlepení fotografie nebo obrázků, takže s dětmi vytvoříte vlastně takový deník, kde můžete zavzpomínat, kdy jste co vařili a s jakým výsledkem. Řekla bych, že knížka přinese nejvíc radosti dětem tří let. Najdou se tam ale i adrenalinové disciplíny pro starší sourozence do přibližně osmi let.

Co Vás vedlo k napsání knihy a kde berete inspiraci?

Často se lidé ptají, kam chodím na ty nápady. Kromě toho, že mě ta práce baví, tak jsou mi velkou inspirací právě děti. Často mají tak kreativní nápady a dokáží si zcela spontánně hrát s úplně obyčejnými věcmi, když jim k tomu dáte bezpečný prostor, že není třeba předhazovat jim umělé činnosti. Zároveň jsem vycházela z principu waldorfské, intuitivní a montessori pedagogiky. Tyto směry nabízejí často neotřelá řešení pro běžné situace s možností pro děti hodně se naučit, poznat a prožít na vlastní kůži.

Do oddílu her jsem přidala i návod, jak nechat děti bezpečně pracovat s nožem, takže se v kuchyni není čeho obávat.

Kde mohou případní zájemci Vaši knihu zakoupit?

Pokud si mohu dovolit malou reklamu, tak knížku mají i v knihkupectví zde v Rumburku. Seženete ji i v některých internetových knihkupectvích.

Jaký typ knih je blízký Vašemu srdci? Pokud máte volnou chvíli, co ráda čtete, po jaké knize sáhnete?

Co ráda čtu? Kromě nejrůznějších lepších i horších knih o výchově a vzdělávání mám plnou knihovnu knížek, které přijdou na řadu asi později – historické romány, cestopisy, literatura týkající se permakultury a pěstování bylin a také knížky s kuchařskými předpisy minulých staletí, kterými ráda někdy z čisté nostalgie zalistuji.

Plánujete do budoucna vydat nějaký další titul?

V dnešní době vychází neuvěřitelné množství knih, někdy se v tom nepřeberném množství titulů člověk úplně ztrácí. Já mám v hlavě ještě dva až tři náměty na další knížky. Ta následující by měla být také kuchařka, ale pro větší děti, jelikož rostu se svými syny. Ale kdy se tento projekt uskuteční, to neslibuji. Máme teď doma jiné radosti, narodil se nám třetí syn a jeho miminkovské období si chceme pořádně užít. Ten čas je velice krátký a za chvíli s ním budu kralovat v kuchyni. A tím se asi ten pomyslný kruh jedné kuchařky uzavře a bude v životě místo na vše ostatní a nové.

Děkuji Vám za rozhovor. Přeji mnoho úspěchů do budoucna a spoustu nezapomenutelných zážitků s rodinou.

Pokud si budete chtít Evu najít třeba na Facebooku, je tam pod jménem Potulná kuchařka. Na jejím profilu uvidíte mimo jiné i řadu vegetariánských receptů se spoustou fotografií.

 

Petra Jakouběová