Kavka obecná je dalším ne(chtěným) obyvatelem Rumburku
Kavka obecná patří desítky let mezi stálé ptačí obyvatele Rumburku. Touto svou dlouhou přítomností ve městě na ni mnozí lidé, kteří ji správně určí, pohlížejí jako na zcela obyčejného a vlastně i nezajímavého a částečně obtěžujícího ptáka.
Kavka obecná, patřící do řádu pěvců, čeledě krkavcovitých, je společně s ostatními příslušníky čeledi jedním z nejinteligentnějších tvorů mezi ptáky. Jedná se o druh, který je v dnešní české legislativě uveden v seznamu druhů silně ohrožených, tedy na stupnici ohroženosti mezi druhy zvláště chráněnými na druhém místě. Pro prostého občana by bylo možná lépe napsat prostě jen chráněnými, ale to je zavádějící, protože zákon o ochraně přírody považuje všechny volně žijící živočichy za chráněné. Z nich jsou vybrány tři kategorie nazývané souhrnně zvláště chráněnými, tj. ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené.
Kavka je černošedě zbarvený pták velikosti slušně vykrmeného holuba, má rozpětí křídel asi 60 – 65 cm. Zvláštností je její světlé, modrošedě zbarvené oko. Je vynikajícím letcem a stejně jako havrani a krkavci a (na rozdíl od vran) dokáže létat hodiny ve větru i v termice a viditelně jí to dělá radost.
Důvod ochrany kavky je zcela prostý, její početnost v posledních desetiletích velice poklesla, a to jde ruku v ruce s poklesem hnízdišť jako takových.
Kavky jsou stejně jako havrani ptáky koloniálními. Původně jsou obyvateli krajin členitých stejně jako rovinatých, ale podmínkou musí být přítomnost skal nebo doupných stromů, které nutně potřebuje ke svému hnízdění. Je to tedy pták využívající dutin k založení hnízd. V našich podmínkách byla tudíž nutně také obyvatelem pralesů. Jejím současným areálem je celá Evropa včetně přilehlých ostrovů a sahá až po střední Asii.
Původní hnízdění ve skalách a doupných stromech se však měnilo současně se změnou chování člověka ke krajině a je obdobou minule popsaného chování havrana polního. Z ptáků lesů a skal se postupně v souvislosti s úbytkem starých stromů vhodných ke hnízdění stával pták synantropní, tedy přímo vázaný na člověka a jeho sídliště. Středověké hrady byly prvními a dodnes typickými hnízdišti kavky.
Ve štěrbinách mezi vypadlými kameny zdí a v podstřeších nalézaly dostatek dutin ke hnízdění a současně při své inteligenci i dostatek potravy v okolí stájí, hnojišť a jiných skvělých příležitostí doprovázejících tehdejší způsob života člověka.
Na rozdíl od ukrákaného havrana je její hlas poněkud libozvučnější a omezuje se na krátký hlasový projev, ornitology přepisovaný slovně nejčastěji jako „kjak“. I mezi kavkami se však najdou jedinci značně hlučnější a uštěbetaní. Podle mých dlouhodobých pozorování se jedná většinou o samice. Podobně tomu je i u havranů, kde má samice navíc hlas vyšší než samec, a u strak. Paralela se samicemi druhu Homo sapiens se pak přímo nabízí.
Vazba na člověka u kavky tedy trvá již minimálně několik století. Za tu dobu v podstatě nedocházelo k závažnějším střetům mezi ní a člověkem. V minulosti byla sice považována za škodnou kvůli vypíjení vajec, což samozřejmě umí a občas i provede, ale v podstatě se jednalo spíše o projev lovecké nesoudnosti a touhy po ráně. Její jídelníček totiž tvoří z šedesáti procent potrava rostlinná, z živočišné převažují brouci, jejich larvy a kukly, housenky motýlů a v létě jsou pro ni zvláštní pochoutkou rovnokřídlí (sarančata a kobylky). Opět se tedy jedná o ptáka v podstatě velmi užitečného. V lidských sídlištích se stávají opět jako u havrana zpestřením stravy odhozené zbytky lidské potravy a současně i krmivo pro domácí zvířata, což je asi její jediný skutečný hřích proti zájmům člověka.
Hnízdo, jak již bylo uvedeno, si kavka staví v dutinách koncem února a začátkem března. Je složeno z nasbírané hlíny jako základu, poté následuje obvykle vrstva větviček, na ní je vrstva lipového lýka, které velice obratně ptáci loupou z drobných větviček. Výstelka hnízda má velice pestré složení – při kontrolách hnízd lze nalézt vše možné – provázky, jízdenky, peří, srst, lidské vlasy obarvené i neobarvené, papírky od bonbónů, účtenky od pumpy, dámské hygienické potřeby, mumifikovanou tlačenku, dámské punčocháče a kalhotky, toaletní papír použitý i nepoužitý, občas zastlané mrtvé vysušené mládě jiného ptáka nebo i vlastního druhu, staniol, alobal atd. Tito ptáci jsou tudíž slušní likvidátoři lidských odpadků. Hnízdo občas nabývá gigantických rozměrů, takže zcela vyplní dutinu a pár kavek, který obvykle zůstává v celoživotním svazku, musí hledat jinou dutinu. Přesto věrnost hnízdišti je značná a bude popsána níže.
Mláďata se líhnou začátkem května asi po dvaceti dnech sezení na vejcích a bývají v průměru tři. Tedy nejedná se o příliš plodného ptáka. Vezmeme-li v úvahu mortalitu mláďat na hnízdišti a mortalitu mladých nezkušených ptáků, pak je divem, že se ještě tento druh vůbec udržel v naší avifauně. Vyvádění nastává po měsíci v první polovině června, kdy se mladí vyvedení a značně vykulení ptáci vydávají na potulky s rodiči okolo hnízdiště a velmi brzy si osvojí jejich letové dovednosti. Na podzim se připojují k havranům a odlétají na západ Evropy, což nemusí být pravidlem. Například rumburské kavky byly do doby, než město kolonizovali havrani, v podstatě stálé. Teprve v posledních letech se k nim přidávají a odlétají, přesto však i v letošní, poněkud delší a krutější zimě, jich zde část zůstala.
V severních Čechách jsou kavky velmi řídkým zjevem. Místní populace, která se časem v menších počtech ke konci sedmdesátých let rozšířila i do Varnsdorfu a v letech devadesátých i do Krásné Lípy a Jiříkova, je proto přímo unikátním jevem. Další česká a značně méně početná kolonie byla až v Ústí nad Labem na Mariánské skále, odkud se rozptýlila po městě a početně je nesrovnatelně slabší. Další bývala na skalním hradě v Jestřebí, ale ta již zanikla. Dvě malé lesní kolonie ve starých stromech byly v bučinách na bývalém polesí Studený vrch u Chřibské do začátku šedesátých let.
Naopak v Praze, kde kavky byly vzácností, se objevily na přelomu tisíciletí ve Stromovce jakožto hnízdící v dutinách starých stromů a v podstřeší domů v přilehlých čtvrtích. Nejčastější výskyt je zaznamenán ve východních Čechách, například v Poličce, Hlinsku (kde o nich Česká televize natočila dokument), Vrchlabí, Pardubicích apod., ale v menších počtech než v Rumburku.
Podstatné je, že při mapování hnízdního rozšíření bylo zjištěno, že oproti letům sedmdesátým na začátku tisíciletí nastal téměř padesátiprocentní úbytek hnízdišť.
Příčiny jsou poněkud jiné než u havrana, který byl a je pronásledován cíleně pro svou hlučnost a doplatil více společně s jinými dříve typickými ptáky otevřených rovinatých krajin na sypání pesticidů a mořidel obilí do polí. Kavka trpí dlouhodobě rekonstrukcemi domů, kdy jsou půdní prostory neprodyšně uzavírány a dále zmíněným nedostatkem doupných stromů. V posledních letech je pro ni osudné i zateplováním objektů, zejména těch z panelů.
Před deseti lety byla také postižena první mediální hysterií a masírováním veřejnosti týkající se ptačí chřipky, která (jen tak na okraj) byla popsána jako klasický mor drůbeže s přirozeným nejvyšším výskytem u kachen již v roce 1878, kdy si s nějakým občasným uhynutím kachny asi moc nikdo hlavu nelámal a o příštích možných mutacích viru nikdo nic nevěděl, protože struktura DNA čekala ještě více jak sedmdesát let na svůj objev. A tak uhynulá kachna naposledy letěla nejspíše na hnůj.
Zateplování objektů přímo ohrožovalo existenci i místní populace, dokud se nepodařilo prosadit na ústecké pobočce Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (to je jistý hybrid státní správy ochrany přírody dříve vykonávané okresy, dřívějšího Krajského resp. Státního ústavu státní památkové péče a ochrany přírody a přidělovače dotací v ochraně přírody a krajiny s nejistým vymezením působnosti) před dvanácti lety získat podpůrný grant na záchranu hnízdišť formou vyvěšování a pravidelné údržby hnízdních budek. Cílem bylo vybudování několika hnízdišť na místech, kde nebudou kavky příliš obtěžujícím a ve vztahu k ptačí chřipce (velmi nepravděpodobně) i ohrožujícím elementem, tedy nejlépe mimo centra osídlení. To v praxi znamenalo rozmařilé a zhýčkané ptáky zvyklé na pohodlí budov naučit zase hnízdit v dutinách na stromech, i když umělých. Tento proces trval někde pouze dva až tři roky, někde pět i šest let. Někde kavčí hnízdiště začala oslabovat a početně se ustálila na menších, ale stabilních počtech (Krásná Lípa, Jiříkov), někde po počátečním prudkém vzestupu kavky hnízdiště opustily úplně (Varnsdorf, ulice Čelakovická a Husova) a budky byly přemístěny na vhodnější místa. Obecně lze říci, že nejvíce nevyšel záměr odsunutí hnízdišť do okrajů měst. Naopak nejvíce jsou obsazeny budky v jejich středu, a to ještě navíc na místech nejfrekventovanějších (Billa ve Varnsdorfu, park u nádraží v Rumburku, park poblíže katastrálního úřadu v Rumburku). Vazba na člověka je prostě u těchto ptáků silná. V současnosti je každoročně ošetřováno, kontrolováno, opravováno, vyměňováno a hlavně čištěno sto šedesát budek. Výška hnízda je totiž často taková, že příští rok je z velké časti budka vyplněna a další hnízdo se sem už nevejde. Průměrná obsazenost budek je dlouhodobě okolo padesáti procent, přičemž v Rumburku v loňském roce devadesát procent. Jde tedy v rámci republiky o program s ojedinělými výsledky, a to za silně podprůměrné náklady.
O to překvapivější byl letošní záměr MŽP, respektive AOPK v Praze, celý program zrušit z důvodu absence finančních prostředků a jistého bodového hodnocení projektů podle typicky pražsky ujeté metodiky hodnocení, takzvané heterogenity krajiny, což by znamenalo i zánik místní populace, která je již z větší části orientována právě na budky. Nakonec se tak pro letošek nestalo, ale další rok je otázkou.
Pokud bude podpora zamítnuta, budeme v příštích letech svědky zoufalých útoků hormony nabitých a po stavění hnízd bažících ptáků na zateplené fasády, v nichž by se snažili vyklovávat otvory, případně bychom registrovali hnízdění v komínech a větracích šachtách. To vše do doby než by se populace rozptýlila, nejspíše do sousedního Německa. Věrnost hnízdišti je u kavek značná a pokusy o hnízdění v dané lokalitě mohou trvat více let.
Již před více jak dvaceti lety nastal zánik letité minikolonie na kostele v Rybništi, kde hnízdily pouze dva až čtyři páry. Kavky byly při rekonstrukci kostela v roce 1994 vyhnány z věže, kde si dovolily kálet na omítku okolo vletových otvorů. Následující rok zahnízdily mezi trámy na půdě nad lodí, kam jim byl opět přístup zamezen. Další rok pak hnízdily v naprosto nepřirozené poloze tři metry vysoko nad zákristií, kde je postihl stejný osud. Budky umístěné uvnitř věže po dlouhém přesvědčování správce kostela situaci již nezachránily a ptáci se přestěhovali do kostela v Doubici, kde také za další rok začala rekonstrukce. Je pravděpodobné, že tyto páry daly nakonec základ kolonii v Krásné Lípě, která se asi v deseti párech udržela do dneška.
Přitom pomoci tomuto ptáku lze i jednoduchými stavebními úpravami, například vytvořením výklenků ve fasádách či nezamezování přístupu přes pozednici neizolovaných střech. Příkladnou aktivitu v tomto ohledu vyvinulo vedení SBDO Průkopník, které nechalo na svých domech umístit rovněž větší počet dřevěných budek jako náhradní opatření za zamezení přístupu do podstřeší.
Závěrem ještě několik slov o havranech. Koncem května hnízdění končí a s největší pravděpodobností se brzy po tom vydají na potulky i s mláďaty. Co více dodat…
Vít Friml
