Asistenční služba pomáhá rodinám s dětmi

Příběh: „Říkejme jí slečna Kamila. Bylo jí třiadvacet let, když začala využívat Asistenční službu pro rodiny s dětmi. V té době měla již čtyři děti, z toho nejstarší dceru od jejího útlého dětství vychovávala její matka. Slečna Kamila v té době měla malé miminko, byla to poslední narozená dcera. Již v té době měla zdravotní potíže, které, jak si později uvědomovala, byly způsobeny jejím špatným životním stylem v mládí. Pro svou nezralost v rodičovské odpovědnosti, finanční gramotnosti a v péči o domácnost mnohdy bydlela se třemi dětmi u své matky, která již tehdy pečovala o nejstarší dceru slečny Kamily. Všichni bydleli společně ve velmi malých prostorách, bytové podmínky také nebyly zcela ideální, neboť často byla domácnost bez vody či elektřiny. Někdy byla nucena Kamila využít i jiných ubytovacích zařízení. Poměrně často se také stěhovali nejen v rámci jednoho města, ale i z jednoho města do druhého, nebo také mimo dosah této sociální služby. V tomto případě bylo doporučeno rodině využít jinou místní sociální službu. Po několika měsících se opět postupně matka i dcera s dětmi vrátily zpět do Rumburku a o asistenční službu opět projevily zájem.

Za pomoci asistentky se rodinám podařilo, i když to zpočátku vypadalo beznadějně, najít vhodné společné bydlení. Postupně se slečna Kamila osamostatňovala a začala hospodařit. Přestěhovala se do jiného bytu, i když ve stejném domě jako její matka. Začala velmi zodpovědně také pečovat o své zdraví, neboť si uvědomovala, že to nedělá jen pro sebe, ale i pro své děti. Učila se samostatně vařit a pečovat o své tři děti. Současně se učila, jak si opět najít cestu ke své nejstarší dceři. Našla si i nového přítele, který jí ve všem pomáhal a byl jí obrovskou oporou. Když jí to její zdravotní stav dovoloval, dokonce i pracovala, aby zlepšila finanční situaci své rodiny. Není tomu dlouho, co Kamila vstoupila do svazku manželského a s manželem se odstěhovala do městského bytu i se svými třemi dětmi. Matku i nadále navštěvovala. Vše bylo na dobré cestě, aby se rodina od služby oprostila. Šťastné chvíle však vystřídaly ty smutné. Matka paní Kamily náhle zemřela. Paní Kamila ani chvíli neváhala a nejen svou dceru, ale i synovce, kterého měla také její matka v péči po druhé své dceři, která již zemřela před deseti lety, si vzala k sobě. Rodina se tedy náhle rozrostla o další dva dospívající členy.

Pracovnice jsou rády, že právě za pomoci této sociální služby se podařilo paní Kamile na sobě takto zapracovat, získat mnoho dovedností a znalostí, sociálních i rodičovských kompetencí, najít si k sobě partnera, který jí je i oporou v nelehkých chvílích. Nyní pracují na tom, aby se rodina stala kompaktní, samostatná a schopná plnit všechny své funkce. Je na té nejlepší cestě. A i když si to zatím nepřipouští, pracovnice cítí, že v brzké době bude moci být asistenční služba v této rodině ukončena.“

Asistenční služba pro rodiny s dětmi je druhou sociální službou této organizace a je poskytována již od roku 2001.

V rámci této služby pracovnice pomáhají rodinám s dětmi v jejich úsilí zlepšit svou nepříznivou životní situaci a vytvořit tak bezpečné prostředí pro zdárný vývoj dětí. Tato služba je organizací poskytována bez finanční úhrady uživatelů. Je poskytována rodinám, kde je třeba posílit kompetence rodičů či jiných pečujících osob a má tato rodina zájem řešit svou nepříznivou sociální situaci. Služba je poskytována terénní i ambulantní formou, tj. pracovnice dochází přímo do přirozeného prostředí rodiny, nebo ji může rodina kontaktovat v sídle organizace.

Pracovnice zjišťují s rodinou její potřeby a na základě těchto zjištění poskytují odpovídající podporu a poradenství, které doplní přirozené zdroje a veřejné služby v jejím okolí. V rámci této pomoci a podpory pracovnice služby velmi úzce spolupracují s dalšími odborníky dle potřeb dané rodiny (např. s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, se školskými zařízeními, s Úřadem práce, s majiteli ubytovacích zařízení nebo dalšími odborníky).

A jsou to právě nízké zkušenosti či dovednosti členů těchto rodin, které se pracovnice služby snaží rozšířit a posílit. Pracují se všemi členy domácnosti, tedy s dětmi i dospělými. S každou rodinou sestavují individuální plán, který je diferencován na malé cíle, kterých chtějí klienti dosáhnout. Pracovníci mají dovednosti ve verbální a neverbální komunikaci, která jim pomáhá porozumět potřebám rodiny/klienta. Dalšími technikami, které pracovník používá, jsou: pozorování, naslouchání, dotazování, sondování a podněcování. Díky pozorování pracovník získává důležité informace o životních podmínkách klienta, o jeho rodině a komunitě. Nasloucháním si pracovník buduje klientovu důvěru. Je nezbytné, aby byl pracovník schopen vnímat i skryté významy a pocity v klientově hovoru. Dotazování usnadňuje verbální interakci. Sondování jako další technika umožňuje hledání alternativ v problému. Pracovník si ověřuje, zda lze problém vyřešit na co nejnižší úrovni. Zajímá ho, zda by klientovi nemohl pomoci někdo z blízkých nebo příbuzných. Podněcování ze strany pracovníka slouží jako inspirace pro klienta. Pracovník může například navrhnout, aby rodina realizovala, co zatím pouze plánuje. Tím jí dodá odvahy.

Vedle základních technik, které pracovník při práci v klientově domácím prostředí využívá, existují specifické techniky; modelové situace, hraní rolí, užití příběhů a příkladů a domácí úkol. Modelové situace představují pro klienta určité chování, které si má osvojit. Pracovník učí na názorném příkladu, jak si má klient počínat při vstupním pohovoru, jak jednat s úředníky např. na poště nebo jak má žádat partnera o pomoc s péčí o dítě. Hraní rolí je technikou, ve které na sebe jak pracovník, tak klient bere určitou roli. Například se opakovaně stává, že má matka strach z rozhovoru s dětským lékařem, který byl na ni předtím hrubý. Zkouší si tedy tento rozhovor „nanečisto“ s pracovníkem, který hraje roli lékaře. Pracovník využívá reálný příběh klienta, anebo na jiném příkladu vysvětluje, popisuje a zároveň klienta učí. Klient tak vidí, že nejen on, ale i druzí mají podobné problémy jako on a může se inspirovat způsobem jejich řešení.

Realitou asistenční služby bohužel je i ta skutečnost, že se pracovníci setkávají s dospělými členy rodiny, kteří jsou negramotní. Asistentka tedy učí nejen školou povinné děti, ale i rodiče. Navzájem si pak pomáhají s domácími úkoly, které jim pracovnice zadává. Úspěšné zdolávání těchto úkolů pak stmeluje členy rodiny, mohou tak ukázat, že jsou schopni samostatné práce. Úkol dává rodině pocit zodpovědnosti a radost z pokořeného „vrcholu“.

Pravidelně například pracovníci realizují společné předvánoční setkání pro klienty této služby. Jedním z úkolů je každoročně příprava vánočního cukroví pro všechny. Úkolem asistentky je pak ukázka a společná práce nad přípravou cukroví od A do Z. Maminky se učí pracovat s rozpisem receptu, vážením na vahách, zpracováním těsta až po samotné pečení, tedy práci s např. jiným typem sporáku. V dalším roce se již samy hlásí o přípravu cukroví a zvládnou práci zcela samostatně. Pochvalou jim je pak ocenění na společném setkání a pohled na spokojené mlsné jazýčky zúčastněných.

Aby pracovník mohl efektivně využít své dovednosti v konkrétní rodině, měl by nejprve zjistit její silné stránky a limity, aby z nich mohl vycházet při intervenci. Limity se liší od člověka k člověku, ale lze je shrnout do několika kategorií: kognitivní, kulturní, vzdělanostní, emoční, informační, sociální, fyzické a bariéry vycházející z prostředí. Každý člověk má totiž jak potenciál k řešení problému, tak limity, které ho brzdí. Silné stránky zahrnují emoční vyrovnanost, dobré komunikační schopnosti, pevný manželský svazek, sociální podporu, rodičovské znalosti, motivaci a zdraví. V rodinách se často pracovníci setkávají právě i s limity finančními, proto jednou z dalších nejčastějších zakázek je právě zaměstnání.

Martina Škodová
Oblastní charita Rumburk