Pohled do rumburského pohostinství IV

Rumburk je město sportu. Máme tu především zdatné cyklisty a závod Tour de Zeleňák. Nyní startuje na náměstí, do nedávna u hostince Zelený strom. Ovšem tohle jméno má jako dědictví po první hospůdce Zelený strom, která musela ustoupit výstavbě obytného domu. Stávala přes ulici proti budově městského úřadu vedle rohového domu s textilem. Z obou stran k němu vedla cesta s mírným stoupáním, před vchodem byla plošina se zábradlím. Byl to úhledný starodávný domek, hospůdka, kde se scházeli sousedé na kus řeči, popít pivo, pro to se chodilo i se džbánky tátům k večeři, a zahrát si karty. Byla tu pohoda, kterou doplňoval hudbou pan

Karel Šefrna, bývalý štábní rotmistr zvaný „štába“. Byl velmi dobrý pianista a milovník dobrého pití, což nedopadlo vždycky dobře. Vedle domku bylo volné místo, kam zajížděly různé zábavné podniky pro děti – kolotoče, houpačky a jak jinak i stánky s dobrotami. Bylo to hezké, no doba pokročila, staré časy jsou ty tam.

Tak je to třeba i s městským koupalištěm. V předválečné době zvalo do lázně, která dává zdraví, posílí tělo, ducha i nervy. Městská plovárna nabízela slunce, lesní vzduch a čistou vodu. Byly tu zelené břízy pro trochu stínu, a i když voda nebyla příliš teplá, bylo tu plno a líbilo se tu dětem i dospělým. Dnes to vypadá na koupališti a v jeho okolí jinak, ale zase je jedno vysvětlení – pokročila doba i zvyky lidí.

Rumburští sportovci mají k dispozici celou škálu sportovišť, tělocvičny, široké louky a dobré cvičitele, trenéry. Všem, včetně jezdeckého oddílu, hodně úspěchů, žádná zranění. Panu Petru Voldřichovi, novému řediteli sportovišť, pevné nervy, co nejvíce energie a nakonec radost z úspěchu.