Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Na pomoc „pejskařům“

Psí exkrementy – věčný problém. Na toto téma bylo napsáno mnoho článků do různých časopisů a novin. Část z nich se mi dostala za dobu mé čtyřicetileté praxe do rukou. Je s podivem, že je více pisatelů – kritiků, než těch, kteří se ozvou s opačným názorem a podívají se na problém z jiného úhlu. Určitá část držitelů nemá s venčením svých miláčků žádné problémy, protože mají svoji zahradu nebo méně exponované okolí. Daleko větší potíže působí chov psů v hustě obydlených částech městských aglomerací a v centru měst, ať už jde o město malé, či velkoměsto. Pouze ti nejzodpovědnější nosí s sebou na procházku igelitový sáček a udělají po svém pejskovi pořádek. Drtivá většina se však spoléhá na veřejný úklid v domnění, že platí městu da“. A jsme u jádra celého problému. Částka z držení psa není velká, ale není zase zanedbatelná. Ve velkoměstech je oproti Rumburku až desateronásobná. Jako občan se ptám: jak město konkrétně s těmito penězi vybranými na poplatcích ze psů hospodaří? Plánuje snad výstavbu „psích záchodků“, útulku pro opuštěná zvířata či instalaci odpadních košů s igelitovými pytlíky tak, jak je to ve vyspělém světě běžné? Dostanu-li od města za 200,- Kč (v centru 500,- Kč) poplatku kousek plechu v podobě známky, pak si myslím, že je to neadekvátní protislužba.

Teď se ozvu na článek pana J. M. z 20. 5. jako veterinární lékař. Kdyby byli psi tak nebezpečnými šiřiteli „bacilů“ (cituji z článku), pak by byly nemocnice přeplněné průjmujícími pacienty a velké části našeho národa by scházely amputované končetiny. Ale ono tomu naštěstí tak není. Vám, kteří máte přece jenom obavy, dávám jedinou radu: ve styku se zvířaty dodržujte jen základní hygienu.

Úplně na závěr vám, kteří zřejmě nemáte psy v lásce: spolehněte se, že psů bude čím dál víc. Pes je nejlepší a neoddanější přítel člověka. Pes představuje neodmyslitelnou součást vyspělé společnosti a tou přece chceme být, nebo snad nikoliv? Vzpome“me jen namátkou všestranné užitečnosti psa: průvodce nevidomých a jinak zdravotně postižených, společník k dětem, starým a opuštěným lidem, záchranář tonoucích, zasypaných v lavinách a sutinách, hlídač domů, průmyslových a vojenských objektů, stád dobytka, vyhledavač drog a mnoho dalších. V zahraničí slouží psí pomocníci nejen (tradičně) nevidomým občanům, ale též vozíčkářům či lidem s roztroušenou sklerózou. Dokonce tam existují školy a výcviková zařízení, kde se psi odborně připravují na svou budoucí roli přítele, ochránce a pomocníka.

Nezdá se Vám, pane J. M., že tyto argumenty jsou dostatečně výmluvné proto, aby bylo více psů, třeba i do měst a do ulic? Jestli náhodou je město Rumburk slušně řečeno „nečisté“, pak to není rozhodně od psů, ale od lidí. Příkladů by se našlo víc.

Tisk Tisk | E-mail E-mail