Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Moudrý český národ aneb bude někdy lépe?

Nebo je to jen blouznění v horečce, kterou ekonomicky nemocné Čechy zažívají? Lidé si říkají, proč to všechno je a proč nám nikdo nepomůže. Inu, ale jak? Volit komunisty? Většina lidí cítí cosi jako křivdu ve vývoji, který nastal po „sametu“. Pravicová vláda začala předvádět, jak se to má dělat, přišly první úspěchy a pochvaly ze zahraničí. Proč ne, bylo dost peněz, privatizovalo se. Předseda vlády jezdil po světě, získával doktoráty a pochvaly ekonomů a doma jeho celou tak renomovanou vládu napálil kluk, který přišel s 200 dolary v kapse a zmizel z Čech jako miliardář. A nejen on, ale i stovky dalších, kteří si půjčili, ale dodnes nevrátili ani korunu. Strana, která toto způsobila, i její předseda mají stále své příznivce, přestože její ministr sociálních věcí, což je absurdní, udělal z velké části národa stádo, které musí stát fronty na nárokové sociální dávky a ne na banány jako za „bolševika“. Příznivci této státostrany se jistě nerekrutují ze sociálních případů a možná i na jejich sociální dávku stojí sekretářka nebo o ni žádají přes internet, aby nebylo vidět, že ji nárokují, ač jsou za vodou.

Mizerné zákony – to je další, za co je tato strana zodpovědná. Její příznivci doufají, že tu děravost zákonů udrží co nejdéle, vědí, že to potřebuje sama při svém způsobu financování, což dokazují různé aféry, aférky, ale i opoziční smlouva, která jim dovoluje tahat za opratě vlády dnešní. Vláda nynější, levicová, se snaží zlepšit ekonomiku, ale za cenu finančního propadu a nezaměstnanosti, což jí spolu s masivní kampaní tisku, televize a rozhlasu na popularitě nepřidává, ale asi dobře tak. Dosáhla svého „olympu“ a do té výšky asi hlas lidu nedolehne a to je pro vládu levice velice nebezpečné. Nebezpečnost je ještě umocněna opoziční smlouvou, která připomíná psa, který pronásleduje svůj ocas, ale nekousne se do něho. Po opoziční smlouvě se velký volební slib čistých rukou změnil na hezké české přísloví: „Ruka ruku myje.“ A občané to tak chápou. Stranická čtyřkoalice svou osobní honbou za ambicemi, i přes lukrativní nabídku, způsobila tento stav. Přestože jejich bývalí ministři zapříčinili mnoho kostlivců ve skříni, nyní mnohdy své dílo bez trochy soudnosti svádějí na dnešek. Jestli své chování nezmění a neukáží národu, že jim jde o stát a ne o osobní blaho a zášť, tak bude platit: „Psi štěkají a karavana jede dál.“

Život nutí „Čecháčky“ zařídit se podle situace a mnohdy je to obrana nestandardní. Nu a nelíbí se to panu prezidentovi, který na vše vzhlíží ze svého úřadu a příliš nevnímá starosti a bolesti těch obyčejných okolo. Zpravodaj a dobrý duch Hradu pro ty dole zemřel s paní Olgou. Ta žila pro národ a naši politici jí nesahají ani po kotník. Pokud bude vyhlašována Češka století, přimlouvám se právě za paní Olgu. Každá generace by měla mít svého „Masaryka“, který byl osobností stmelující. Dnes tato osobnost chybí, a proto preference komunistů říkají: zbavíme se zkostnatělých politiků, dejme dopředu tváře, kterým lidé věří, a hledejme nové, hlavně poctivé a přemýšlivé duše, které jistě národ podpoří (viz p. Fišer – senátní volby). Když půjde o národ a ne stranické zájmy, můžeme se stát státem, který v Evropě něco znamená.

To vše je pohled obyčejného člověka. Zajímalo by mě ale, kolik lidí by tento názor podepsalo. To je však nesplnitelné přání, ovšem volby leccos napoví.

„Ti, co jsou nejblíže velkého světla, oslepnou nejdříve.“

Tisk Tisk | E-mail E-mail