Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Nové věci se rodí v bolestech

autor: Radka Zemanová

rn0807 V minulém čísle RN vyšla kritická připomínka k úklidovým pracím v Parku přátelství. Po informacích na komunálním odboru MěÚ jsme se dozvěděli, že podobných podnětům odbor registruje více. Proto si dovoluji k celé záležitosti podat veškeré mně dostupné informace.

Je všeobecně známo, že právě tento park se v minulosti netěšil přílišné péči ze strany města. V minulých letech se o něj starala společnost Uniles, která v něm prováděla úklidové i odborné práce. Všechna jejich činnost je ale závislá na konkrétní smlouvě mezi společností a vlastníkem parku, tedy městem. A jelikož park spadá do druhé zóny, znamená to, že zde, kromě jiného bylo dvakrát ročně provedeno posekání a vyhrabání trávníků, včetně úklidu odpadků.

V loňském roce se poprvé v našem městě začali zaměstnávat lidé na tzv. veřejně prospěšné práce. Jim byl také loni tento park svěřen do péče, a i když z něj vyvezli několik valníků odpadků a fekálií, došlo bohužel ke skutečnosti, že neproběhlo podzimní vyhrabání listí. Hromady listí zůstaly pěkně rozprostřené po celé ploše parku, jen vítr je sem tam přenesl z místa na místo.

Farní charita od počátku letošního roku připravuje program pro děti a mládež, které se volně a bez zájmu potulují po městě. Byla pro ně městem vyhrazena místnost a shání se pro ně, i když někdy velmi těžko, peníze, za které se může pořídit vybavení klubovny nebo jen jít společně do kina či jet na výlet. Velká částka na klubovnu přijde z programu prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR. Ke každé dotaci je však potřeba prokázat vlastní podíl žadatele. Navíc jsme vycházeli z myšlenky, že ten, kdo bude uklízet, si už rozmyslí, zda ten papír od nanuka hodí na zem nebo do koše. Mimochodem v parku jsme žádný odpadkový koš nenašli. Z těchto důvodů se také přistoupilo k jednání s městem a posléze i společností Uniles, které v letošním roce byl park opětovně svěřen do péče. Na tomto místě nutno dodat, že to byl nápad můj, nikoli města. Město se nechce zbavit odpovědnosti za park, postupně se bude přistupovat k rekonstrukcím všech parků (tedy i tohoto) a odborné práce určitě nebudou přenechány mládeži z farní klubovny. Uniles vyšel farní charitě vstříc a zadal termín, do kterého je nutné práce dokončit. Podotýkám, že farní charita se zavázala pouze k vyhrabání plochy dvakrát do roka (jaro, podzim) a sesbírání veškerých odpadků. Listí, tráva a větve jsou dávány na hromady, ostatní odpadky se ukládají do pytlů a odváží se do areálu TS Rumburk. Není tedy pravda, že by děti odnášely pytle s listím a musely je samy nějakým způsobem likvidovat.

O tom, jak náročné je právě tuto mládež přimět k práci a přesvědčit ji, že má smysl, bych mohla psát ještě hodně dlouho. Jen pro názornost. V každé skupině se najde někdo, kdo pracuje a druhý ne. Ti, co pracují, se bouří, že ostatní nedělají a budou mít stejné výhody jako oni (přístup na hudební odpoledne, používání kulečníku a hudebních nástrojů apod.). Všechny tyto nepokoje musí dva vedoucí klubovny řešit a vyřešit ke spokojenosti většiny. Jsou to v poslední době jediné, z pohledu nezasvěceného nijak velké, ale přesto každodenní problémy. Někdy přijde osm dětí, někdy jenom tři. Pro urychlení celé akce jsme se uvolili jít hrabat i v sobotu. Přišla hrstka dětí a v podstatě mohu říci, že jsem obětovala sobotu, kterou jsem mohla strávit se svým synem, proto, abych od práce a jejího smyslu neodradila jednoho jediného hocha. Na otázku, zda se mi to vyplatilo, musím říci, že mně osobně ano. Ti, co s námi do parku chodí, hrabou a uklízí, si od nás všech zaslouží velkou podporu a uznání. Vždyť posměchu si užijí od svých vrstevníků, kamarádů a někdy i rodičů a příbuzných. Řekněme upřímně, která „náctiletá“ slečna či mládenec by se šli ve svém volném čase takřka zadarmo plahočit s hráběmi na veřejné prostranství?

Chápu okolní majitele rodinných domků, že by to chtěli mít okolo domu stejně hezké jako v jiných parcích, ale vysoká tráva, množství již napůl zetlelého listí a navíc mnohem menší omezené síly dětí jsou příčinou pomalého postupu prací. Ono vše nové se rodí v bolestech. Až budou děti vyhrabávat park za pět let, možná už to nikomu nepřijde divné – ani rumburským občanům, ani dětem. Proto bych všechny chtěla závěrem požádat o trpělivost. Práce probíhá pomalu, ale má smysl, a její výsledky se projeví až mnohem později. Třeba v tom, že se mládež naučí pracovat, nezahodí papír na zem a bude v tomto duchu vychovávat i své děti.

Tisk Tisk | E-mail E-mail