Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Levé a pravé antidemokratické snahy – nebezpečí pro společnou Evropu

autor: Šárka Přibylová

rn0705 Ano, tak zněl název semináře (12. – 16.2.2001), na který jsme se vypravili. Vyrazili jsme od naší školy, Gymnázia Rumburk, a dělilo nás pouhých 37 km od překrásného kláštera St. Marienthal.

Hned po příjezdu nás nadchlo nejen úžasné prostředí a zelené údolí protknuté řekou Nisou, kde se klášter nachází, ale také, a to hlavně, přátelské úsměvy starých lidí, účastníků semináře, kteří si přijeli společně „zavzpomínat“ na období II. světové války. Jednalo se převážně o učitele a ředitele škol, 12 lidí z Polska a 6 z Německa. Nás Čechů bylo jen 5: já a mé dvě o rok mladší kamarádky z gymnázia, pan Josef Eder – pro nás nejen řidič, ale i úžasný bavič a světaznalec, a paní Račanská, překladatelka a správná ženská, prostě babička, o které každý jen sní. Hned jsme se cítili jako doma, seznámili se a dali do řeči, i když jsme museli začínat větu „dzien dobry“ nebo „guten Tag“. Naší denní náplní byly přednášky a diskuse na dané téma se svědky oné tvrdé doby. Zhlédli jsme dokumentární filmy o koncentračních táborech Buchenwald a Osvětim a známé Schindlerovy listy. Navštívili jsme také základní a střední školu v nedalekém Ostritzu, kde nás tamější paní učitelka seznámila se situací na školách, jak se rozmáhá pravicový extremismus mezi mladými lidmi.

Ano, tato skupinka třiadvaceti lidí různých národů se dokázala spojit a povídat si společně o tomto ožehavém tématu. Pro mnohé pamětníky muselo být složité vyprávět své hrůzné zážitky z války. Večery pak patřily volné zábavě „am Kamin“. Bylo hezké, že se tito lidé dovedli chytit za ruce a u Moselského vína si zazpívat. Na světě by bylo lépe, kdybychom se vždy dovedli domluvit a nechovali se jako dravá zvířata toužící po moci a nadvládě ze strachu, aby nebyli náhodou ovládáni. Člověk se stává člověkem až tehdy, když se tak chová. Nyní již je tu převaha lidí toužících po míru, kteří by dělali i nemožné, aby se léta fašismu nevrátila. Teď je již budoucnost v rukou mladých. Ti by se měli vzdělávat a vychovávat další mladé ke vzdělávání se a seznamovat je také s nacismem. Syrově jim prostřít válečné hrůzy, aby věděli, čím museli jejich babičky a dědové projít a jak by si měli vážit míru. Samozřejmě tu nenabádám k tomu, aby zůstali pasivní. Naopak. Buďme aktivní, nikdo nám nepřinese diplom na stříbrném podnose. Chtěla bych jen říci, buďme k sobě tolerantní. Mluvme mezi sebou. Víte, nyní je tu televize, rozhlas, počítač, kino, kniha… Tyto komerční záležitosti jsou ale chladné a často bez duše. Tak zkusme trochu víc komunikovat z očí do očí, milovat se a tolerovat jeden druhého.

Tisk Tisk | E-mail E-mail